Hogweed.org Encyklopedie, kterou může plít každý

Čl. 0001 Rev. 1917 Částečně chráněno Nebezpečí: fototoxický

Bolševník velkolepý

Z Hogweed.org, encyklopedie ve společném vlastnictví

Obsah
  1. Etymologie
  2. Popis
  3. Identifikace
  4. Životní cyklus
  5. Rozmnožování a šíření
  6. Historie zavlečení
  7. Zdravotní rizika
  8. Ekologický dopad
  9. Regulace
  10. Právní status
  11. V kultuře
  12. Viz také
  13. Reference

„Hogweed“ přesměrovává sem. Pro jiné významy viz Bolševník (rozcestník).

Tento článek pojednává o invazních obřích bolševnících. O původním druhu luk a mezí viz Bolševník obecný. Pro praktické rady viz Regulace bolševníku velkolepého.

Neutralita tohoto článku je sporná. Příslušnou diskusi lze najít na diskusní stránce. Neodstraňujte prosím tuto zprávu, dokud nebudou splněny podmínky k tomu. (květen 2026)

Bolševník velkolepý je souhrnné označení pro několik druhů velmi vysokých, invazních kvetoucích rostlin rodu Heracleum z čeledi miříkovitých, Apiaceae — především Heracleum mantegazzianum, H. sosnowskyi a H. persicum.1 Pocházejí z Kavkazu a jihozápadní Asie a do Evropy byly přivezeny v devatenáctém a dvacátém století, nejprve jako okrasné kuriozity a později jako vysoce výnosné krmivo. Všechny tři unikly z kultivace a dnes patří mezi nejproblematičtější invazní rostliny severní polokoule.2

Vzrostlá rostlina dosahuje výšky až 5 metrů (16 stop), s dutou, fialově skvrnitou lodyhou a plochým složeným okolíkem širokým až 80 cm.3 Jediná rostlina vysemení v průměru asi 20 000 semen, výjimečně i více než 46 000; samotný vrcholový okolík jich vyprodukuje téměř polovinu.4 Semena se usazují ve svrchní vrstvě půdy, kde tvoří semennou banku, která přežije mateřskou rostlinu.5

Šťáva obsahuje furanokumariny, které kůži prudce zvýší citlivost na sluneční světlo. Samotný kontakt je bezbolestný: zranění se projeví až poté, co je kůže vystavena světlu, obvykle o den nebo dva později, a jeho stopy mohou přetrvat měsíce či roky.6 Kvůli tomuto zpoždění si mnoho postižených svá zranění s rostlinou vůbec nespojí.

Regulace je obtížná a při špatném provedení kontraproduktivní. Seříznutí nebo sečení bez zničení kořene rostlinu nezabije; znovu obroste z pupenů na kořenovém krčku a znovu vykvete, často s více hlavami než předtím.78 Trvalá regulace ošetřuje kořen, pokračuje několik sezón, dokud se nevyčerpá semenná banka, a je koordinovaná napříč všemi pozemky v zasaženém povodí.3

Etymologie

Anglický název hogweed („prasečí plevel“) se přinejmenším od počátku osmnáctého století používal pro rostliny „žrané prasaty, nebo pokládané za vhodné jen pro ně“; listy původního bolševníku obecného se skutečně sbíraly jako krmivo pro prasata.9 Rodové jméno Heracleum, publikované Linném roku 1753, se obvykle vykládá jako odkaz na Hérakla, ačkoli sám Linné je vyložil jako poctu Herakleidovi, otci Hippokrata (viz Heracleum).10 Pokud jde skutečně o Hérakla, spojitost je případná: reakce rostliny na seříznutí připomíná Lernejskou hydru, které za každou useknutou hlavu narostly dvě nové (viz hydří efekt).

Druhová jména ctí dva muže. Mantegazzianum dali florentští botanici Sommier a Levier, kteří v roce 1890 přivezli semeno z Kavkazu, svému příteli Paolu Mantegazzovi (1831–1910), fyziologovi a antropologovi, jenž o rostlině nikdy nic nenapsal.11 Sosnowskyi ctí kavkazského botanika Dmitrije Sosnovského (viz Bolševník Sosnovského).

Rusky se rod nazývá borščevik (борщевик) a polsky barszcz; obě slova původně označovala samotnou rostlinu, z níž se připravovala raná podoba boršče.12 V Polsku se mléčně kvašená polévka z bolševníku obecného, poprvé doložená roku 1595, podávala o postu profesorům Jagellonské univerzity v Krakově. V osmnáctém století se z ní stalo jídlo chudých a řepa převzala jak pokrm, tak jeho jméno.13

Popis

Tabule II Složený okolík

Anatomie složeného okolíku. Z jednoho bodu na vrcholu stonku vyrůstá až 150 paprsků; každý nese okolíček drobných bílých květů.

Bolševník velkolepý je monokarpická vytrvalá rostlina. Několik let roste jen jako růžice velkých listů a hromadí zásoby v mohutném kůlovém kořeni; pak během jediné sezóny vyžene kvetoucí stonek, nasadí semena a odumře.14

Lodyha. Kvetoucí lodyha bývá obvykle 2–4 m vysoká, výjimečně až 5 m, u báze v průměru 5–10 cm a výjimečně až 15 cm,4 dutá, žebernatá a pokrytá hrubými štětinami. Je znamenaná tmavě fialovými skvrnami, nebo je fialová celá.3

Listy. Přízemní, neboli radikální, listy dosahují délky až 3 m a jsou hluboce členěné do tří až pěti úkrojků s ostře zubatými laloky. Listy výše na lodyze jsou menší.

Květenství. Vrcholový okolík je široký až 80 cm, naměřeno bylo i 85 cm. Skládá se z 30 až 150 paprsků, z nichž každý končí menším okolíkem bílých květů, a je obklopen satelitními okolíky na postranních větvích, které kvetou o něco později.34 Rostlina nese až čtyři řády okolíků a čím nižší řád, tím méně semen nasadí; viz Okolík.

Plod. Každý květ vytvoří suchý, zploštělý plod, který se rozpadá na dvě merikarpia, obvykle nazývaná semena, dlouhá asi 1 cm a znamenaná nápadnými, kyjovitými olejovými kanálky (vittae).

Kořen. Kůlový kořen je tlustý a dužnatý. Výhony vyrážejí z pupenů na kořenovém krčku, na úrovni povrchu nebo těsně pod ním. To, co kolemjdoucí vidí — lodyha, listy a okolíky — je jen viditelná nadstavba: každý rok je obnovena od základny.

Apikální dominance

Jako u většiny rostlin, rostoucí vrchol potlačuje vývoj postranních pupenů. Když je vrcholový okolík odstraněn — dekapitace v zahradnickém smyslu — postranní pupeny se uvolní a vyrazí, čímž na jeho místě vznikne několik menších okolíků. V terénní studii během téže sezóny znovu obrostla téměř polovina všech rostlin, jimž byly odstraněny všechny okolíky, a okolíky seříznuté v raném stadiu plodu a ponechané ležet na zemi přesto dozrály z pětiny svého běžného výnosu.8

Identifikace

Většina vysokých miříkovitých je neškodná a záměna je běžná oběma směry. Bolševník velkolepý se odlišuje především svou velikostí.

Bolševník velkolepý a rostliny, se kterými se běžně zaměňuje
DruhVýškaLodyhaOkolíkRiziko
Heracleum mantegazzianum
bolševník velkolepý		2–5 m5–10 cm, fialové skvrny, štětinatáaž 80 cmzávažné
Heracleum sosnowskyi
bolševník Sosnovského		1,5–3 mfialově skvrnitá, žebernatá30–50 cmzávažné
Heracleum sphondylium
bolševník obecný		do 2 mchlupatá, zelená, občas s fialovým nádechemaž 20 cmmírné
Anthriscus sylvestris
kerblík lesní		do 1,5 mzelená, dutá, plstnatáaž 10 cmžádné
Angelica sylvestris
děhel lesní		do 2 mhladká, často s fialovým nádechemaž 15 cmnepatrné

V případě pochybností by se pozorovatelé neměli rostliny dotýkat, měli by ji vyfotografovat s předmětem pro měřítko a nahlásit ji místnímu úřadu.

Životní cyklus

Obr. 1 Životní cyklus

Životní cyklus monokarpické vytrvalé rostliny. Cyklus lze zapsat jako S → R → S′, kde vyprodukovaná semena (S′) o mnoho převyšují semeno, jímž vše začalo (S).

Semena se uvolňují od pozdního léta. V době uvolnění jsou v dormanci a klíčí až po období chladných, vlhkých podmínek — stratifikaci, kterou v přírodě zajišťuje zima; v laboratoři postačí zhruba dva měsíce při 2–4 °C.15 Klíčení probíhá na jaře, často ve velmi vysoké hustotě.

V zavlečeném areálu kvete většina rostlin ve třetím nebo čtvrtém roce; na pastvinách a v původním kavkazském areálu kvetou později.7 Za nepříznivých podmínek se kvetení odkládá, ne opouští: rostlina spásaná, zastíněná nebo trpící nedostatkem živin prostě čeká a přežívá jako růžice na zásobách ve svém kořeni.3 Nejstarší zaznamenaný jedinec vykvetl ve věku dvanácti let, na neobvykle suchém stanovišti.7 Kvetení je nejvyšším a posledním stadiem rostliny: jakmile začne, rostlina na konci sezóny odumře, i když je poražena, a v jednom pokusu se žádná z dvaceti poražených rostlin nedožila dalšího roku.16

Rozmnožování a šíření

Bolševník velkolepý se rozmnožuje jen semeny. Vrcholový okolík vyprodukuje asi 45 procent semen rostliny, satelitní okolíky 29 procent a okolíky na nižších větvích většinu zbytku.4 Semeno, které dopadne na zem, vytváří krátkodobou, ale bohatou semennou banku, z 95 procent uloženou v horních 5 cm půdy.5 Asi 9 procent zahrabaných semen přežije první rok, 3 procenta druhý a 1 procento třetí;15 jen velmi málo jich přežije sedm let.17

Vítr přenáší většinu semen jen na několik metrů: 60–90 procent dopadne do 4 m od mateřské rostliny.3 Zprávy, které za šíření rostliny vděčí neviditelné ruce větru, jeho roli přeceňují. Šíření na velké vzdálenosti je dílem vody — povodně unášejí semena kilometry po proudu řek18 — a především lidí, kteří přenášejí semena v zemině, na pneumatikách a sekačkách i v sušených květenstvích.3 Porosty proto sledují obchodní trasy: řeky, silnice a železnice.

V dobře zavedeném porostu reprodukční výnos rostliny trvale převyšuje růst vegetace, kterou vytlačuje; jakmile r > g, dominance se stává samoposilující.[clarify]

Historie zavlečení

Obr. 2 Zavlečený areál v Evropě

Kde je který obří bolševník charakteristickým invazním druhem: # H. mantegazzianum, % H. sosnowskyi, @ H. persicum; + původní areál na Kavkaze. Schematicky, podle zemí; podle EPPO a Jahodová et al.1

Británie a západní Evropa

H. mantegazzianum se objevuje na semenném soupisu Královské botanické zahrady v Kew v roce 1817. Zahradníci devatenáctého století ho obdivovali pro jeho velikost a vysazovali ho na panstvích a v parcích; první záznam o rostlině rostoucí ve volné přírodě pochází z roku 1828, ze Shelfordu v Cambridgeshiru.3 Ve Volné zahradě (The Wild Garden, 1870) doporučoval William Robinson bolševník velkolepý pro bohaté půdy poblíž říčních břehů, všude tam, kde byl žádán nápadný efekt na dálku.19 Ve vydání z roku 1883 už radil, že rostlinám, které se samy vysévají, by se nemělo dovolit ovládnout půdu.20 Ze zahrad se rozšířil podél řek do krajiny a koncem dvacátého století lemoval vodní toky po celé Británii a velké části západní a střední Evropy.14

Sovětský svaz a nástupnické státy

Hlavní článek: Bolševník Sosnovského

H. sosnowskyi popsala z Kavkazu botanička I. P. Mandenova v roce 1944. Od roku 1947 byl zkoušen jako silážní plodina v Polárně-alpské botanické zahradě v Kirovsku, se semenem sesbíraným poblíž Nalčiku, a následně byl propagován pro svou mimořádnou produktivitu: jen mezi lety 1962 a 1966 bylo do téměř 1 500 podniků rozesláno asi 5 500 kg semen nových silážních rostlin.21 Pěstování skončilo v 80. letech.22

Rozhodující expanze následovala po konci kolektivního hospodaření na půdě. Jak byly na konci 80. a v 90. letech rozpouštěny kolchozy, rozsáhlé plochy zemědělské půdy byly opuštěny a rostlina se z bývalých polí a silážních jam rozšířila na louky, krajnice a do vesnic po celém regionu.22 Genetická analýza od té doby naznačila, že některé ze zakládajících rostlin sovětských pokusů byly ve skutečnosti H. mantegazzianum.23 H. sosnowskyi byl v roce 2012 vyřazen z ruského Státního registru šlechtitelských výsledků pro ztrátu hospodářského významu a v roce 2015 přidán do celostátního klasifikátoru plevelů.24

Skandinávie

Hlavní článek: Bolševník perský

H. persicum byl do Norska zavlečen jako okrasná rostlina ve 30. letech 19. století. Ze zahrad se začal šířit ke konci devatenáctého století a dnes je běžným pohledem ve městech severního Norska, kde se mu říká tromsøská palma.25

Severní Amerika

Bolševník velkolepý byl do Severní Ameriky zavlečen na počátku dvacátého století jako zahradní kuriozita a ve státě New York se vyskytoval už kolem roku 1917.26 Ve Spojených státech je veden jako federálně nebezpečný plevel.27

Zdravotní rizika

Obr. 3 Merikarpium, ×6

Merikarpium s kyjovitými vittami. Šťáva je přítomna v každé části rostliny, semena nevyjímaje.

Hlavní článek: Fytofotodermatitida

Šťáva bolševníku velkolepého obsahuje lineární furanokumariny, které se po aktivaci ultrafialovým světlem váží na DNA kožních buněk. Výsledkem je závažná popálenina — fytofotodermatitida — která se rozvine až po vystavení světlu, obvykle během 24 až 72 hodin.6 Kůže může zůstat ztmavlá měsíce a citlivá na sluneční světlo několik let.3 Šťáva v očích je akutní stav vyžadující lékařskou pomoc.

Zvlášť ohrožené jsou děti: přitahuje je velikost rostliny a její duté lodyhy používají jako foukačky nebo dalekohledy.3 Seříznutí rostliny strunovou sekačkou rozstříkne šťávu na obsluhu — riziko poprvé popsané u zahradních dělníků jako „vyrážka od strunové sekačky“.28

První pomoc. Kůži ihned omyjte mýdlem a velkým množstvím studené vody, postižené místo alespoň 48 hodin zakrývejte a chraňte před slunečním světlem, a to i za zamračených dnů, a vyhledejte lékařskou pomoc.6

Ekologický dopad

Bolševník velkolepý vytváří husté porosty, v nichž si většinu světla bere jediný druh. Jeho listy se rozvíjejí brzy a vrhají hluboký stín: pět centimetrů nad zemí je podíl denního světla v průměru o 56 procent nižší než na nenapadeném travním porostu.29 Napadené plochy v České republice měly o 40 procent méně druhů rostlin než plochy nenapadené,30 a při srovnání sousedících ploch asi poloviční počet.31 Tvrzení, že koruna prospívá rostlinám rostoucím pod ní, nebyla potvrzena; dolů neprosakuje nic.[chybí zdroj]

Škoda není trvalá. Na travních porostech napadených až 48 let měly původní druhy tendenci zotavit se přibližně po 30 letech, zatímco bolševník ustupoval, zjevně podkopán změnami ve vlastní půdě (viz Hypotéza uvolnění od nepřátel).32 Když rostliny v zimě odumřou, zanechávají údajně říční břehy holé a náchylné k erozi.33

Nektar rostliny navštěvuje mnoho druhů hmyzu a někteří včelaři[who?] považují druh nadále za čistý přínos pro společnost.[dubious – diskutovat] Ve dvacátém století byl v Německu rozšiřován jako včelařská rostlina a jeho výskyt na odlehlých místech pravděpodobně vysvětluje záměrný výsev včelaři.34 Průzkum dvaceti českých lokalit zjistil, že jeho návštěvníci jsou početní, ale druhově chudí, ovládaní hrstkou generalistických much a včelou medonosnou, a došel k závěru, že rostlina není nezbytným zdrojem pro místní opylovače (viz Okolík § Opylení).35

Regulace

Hlavní článek: Regulace bolševníku velkolepého

Metody se liší především tím, zda ničí kořen. Sečení, vyžínání strunovou sekačkou a odstraňování květních hlav zabrání vysemenění nanejvýš na jednu sezónu a život rostliny prodlužují;8 podříznutí kůlového kořene alespoň 10 cm pod povrchem půdy ji usmrtí.3 Protože semenná banka přetrvává několik let, program musí pokračovat, dokud se neobjeví žádné nové semenáčky, a protože semeno putuje po proudu, musí pokrýt celé povodí. Nebyl nalezen žádný bezpečný prostředek biologické kontroly: průzkum původního areálu rostliny na Kavkaze nenašel žádného přirozeného nepřítele dost specifického na to, aby mohl být vypuštěn.36

Ve Velké Británii je bolševník velkolepý uveden v příloze 9 zákona o divoké přírodě a krajině z roku 1981 (Wildlife and Countryside Act), podle něhož je trestným činem ho vysadit nebo jinak způsobit jeho růst ve volné přírodě.37 V Evropské unii byly H. sosnowskyi a H. persicum zařazeny na seznam invazních nepůvodních druhů, které se týkají Unie, v roce 2016,38 a H. mantegazzianum byl přidán v roce 2017.39 Uvedené druhy se nesmějí dovážet, chovat, pěstovat ani prodávat a členské státy musí spravovat již usazené populace. Od 1. března 2026 ruský zákon ukládá vlastníkům pozemků povinnost vykořenit nebezpečné invazní rostliny uvedené na seznamu jejich regionu, pod hrozbou ztráty pozemku.40

V kultuře

„The Return of the Giant Hogweed“ z alba Genesis Nursery Cryme (1971) vypráví o viktoriánském cestovateli, který přiveze rostlinu z Ruska do Kew; ta unikne, rozšíří se a přežije každý pokus o vyhubení.41 Píseň bývá dávána do souvislosti se zprávami britského tisku o dětech popálených rostlinou v létě 1970.11 Album se do britské hitparády dostalo až v roce 1974, na 39. místo.42 Standardní vědecká monografie o rostlině cituje jednu ze svých kapitol úryvkem z písně jako mottem.43

Viz také

Footnotes

  1. Jahodová, Š.; Trybush, S.; Pyšek, P.; Wade, M.; Karp, A. (2007). “Invasive species of Heracleum in Europe: an insight into genetic relationships and invasion history”. Diversity and Distributions. 13 (1): 99–114. doi:10.1111/j.1366-9516.2006.00305.x. ↩ ↩2

  2. Pyšek, P.; Cock, M. J. W.; Nentwig, W.; Ravn, H. P., eds. (2007). Ecology and Management of Giant Hogweed (Heracleum mantegazzianum). Wallingford: CAB International. ISBN 978-1-84593-206-0. doi:10.1079/9781845932060.0000. ↩

  3. Nielsen, C.; Ravn, H. P.; Nentwig, W.; Wade, M., eds. (2005). The Giant Hogweed Best Practice Manual: Guidelines for the management and control of an invasive weed in Europe. Hørsholm: Forest & Landscape Denmark. ISBN 87-7903-209-5. ↩ ↩2 ↩3 ↩4 ↩5 ↩6 ↩7 ↩8 ↩9 ↩10 ↩11

  4. Perglová, I.; Pergl, J.; Pyšek, P. (2006). “Flowering phenology and reproductive effort of the invasive alien plant Heracleum mantegazzianum”. Preslia. 78: 265–285. ↩ ↩2 ↩3 ↩4

  5. Krinke, L.; Moravcová, L.; Pyšek, P.; Jarošík, V.; Pergl, J.; Perglová, I. (2005). “Seed bank of an invasive alien, Heracleum mantegazzianum, and its seasonal dynamics”. Seed Science Research. 15 (3): 239–248. ↩ ↩2

  6. New York State Department of Environmental Conservation. “Giant Hogweed”. Retrieved 26 September 2026. ↩ ↩2 ↩3

  7. Pergl, J.; Perglová, I.; Pyšek, P.; Dietz, H. (2006). “Population age structure and reproductive behavior of the monocarpic perennial Heracleum mantegazzianum (Apiaceae) in its native and invaded distribution ranges”. American Journal of Botany. 93 (7): 1018–1028. doi:10.3732/ajb.93.7.1018. ↩ ↩2 ↩3

  8. Pyšek, P.; Krinke, L.; Jarošík, V.; Perglová, I.; Pergl, J.; Moravcová, L. (2007). “Timing and extent of tissue removal affect reproduction characteristics of an invasive species Heracleum mantegazzianum”. Biological Invasions. 9 (3): 335–351. doi:10.1007/s10530-006-9038-0. ↩ ↩2 ↩3

  9. “hogweed”. Online Etymology Dictionary. Retrieved 26 September 2026. ↩

  10. Burkhardt, L. (2018). Verzeichnis eponymischer Pflanzennamen – Erweiterte Edition. Berlin: Botanic Garden and Botanical Museum Berlin. doi:10.3372/epolist2018. ↩

  11. Fagioli, S. (2024). “Mantegazza pop. Dall’Heracleum mantegazzianum di Sommier & Levier a The return of the Giant Hogweed dei Genesis e oltre”. Archivio per l’Antropologia e la Etnologia. 154: 83–97. doi:10.36253/aae-3089. ↩ ↩2

  12. Vasmer, M. Etymological Dictionary of the Russian Language, s.v. “борщ”. ↩

  13. Łuczaj, Ł.; Szymański, W. M. (2007). “Wild vascular plants gathered for consumption in the Polish countryside: a review”. Journal of Ethnobiology and Ethnomedicine. 3: 17. doi:10.1186/1746-4269-3-17. ↩

  14. Tiley, G. E. D.; Dodd, F. S.; Wade, P. M. (1996). “Biological Flora of the British Isles No. 190: Heracleum mantegazzianum Sommier & Levier”. Journal of Ecology. 84 (2): 297–319. doi:10.2307/2261365. ↩ ↩2

  15. Moravcová, L.; Pyšek, P.; Pergl, J.; Perglová, I.; Jarošík, V. (2006). “Seasonal pattern of germination and seed longevity in the invasive species Heracleum mantegazzianum”. Preslia. 78: 287–301. ↩ ↩2

  16. Pyšek, P.; Perglová, I.; Krinke, L.; Jarošík, V.; Pergl, J.; Moravcová, L. (2007). “Regeneration ability of Heracleum mantegazzianum and implications for control”. In Pyšek, P.; et al. (eds.). Ecology and Management of Giant Hogweed. Wallingford: CAB International. pp. 112–125. doi:10.1079/9781845932060.0112. ↩

  17. Moravcová, L.; Pyšek, P.; Krinke, L.; Müllerová, J.; Perglová, I.; Pergl, J. (2018). “Long-term survival in soil of seed of the invasive herbaceous plant Heracleum mantegazzianum”. Preslia. 90 (3): 225–234. ↩

  18. Trottier, N.; Groeneveld, E.; Lavoie, C. (2017). “Giant hogweed at its northern distribution limit in North America: experiments for a better understanding of its dispersal dynamics along rivers”. River Research and Applications. 33 (7): 1098–1106. doi:10.1002/rra.3149. ↩

  19. Robinson, W. (1870). The Wild Garden. London: John Murray. p. 78. ↩

  20. Robinson, W. (1883). The Wild Garden (new ed.). London: John Murray. ↩

  21. Shadrin, D.; Dalke, I.; Zakhozhiy, I.; et al. (2023). “Heracleum sosnowskyi or Heracleum mantegazzianum? DNA-based identification of invasive hogweeds (Apiaceae) in two key regions of the species’ invasion history in the territory of the former Soviet Union”. Research Square (preprint). doi:10.21203/rs.3.rs-3296382/v1. ↩

  22. Ozerova, N. A.; Krivosheina, M. G. (2018). “Patterns of secondary range formation for Heracleum sosnowskyi and H. mantegazzianum on the territory of Russia”. Russian Journal of Biological Invasions. 9: 155–162. doi:10.1134/S2075111718020091. ↩ ↩2

  23. Shadrin, D. M.; Dalke, I. V.; Zakhozhiy, I. G.; et al. (2024). “DNA barcode marker analysis of Heracleum sosnowskyi Manden. and Heracleum mantegazzianum Sommier & Levier (Apiaceae) from European Russia”. Russian Journal of Biological Invasions. 15 (3): 416–431. doi:10.1134/S2075111724700309. ↩

  24. Luneva, N. N.; Konechnaya, G. Yu.; Smekalova, T. N.; Chukhina, I. G. (2018). “On status of Heracleum sosnowskyi Manden. on the territory of Russian Federation”. Vestnik Zashchity Rastenii. 3 (97): 10–15. doi:10.31993/2308-6459-2018-3(97)-10-15. ↩

  25. Alm, T. (2013). “Ethnobotany of Heracleum persicum Desf. ex Fisch., an invasive species in Norway, or how plant names, uses, and other traditions evolve”. Journal of Ethnobiology and Ethnomedicine. 9: 42. doi:10.1186/1746-4269-9-42. ↩

  26. Gucker, C. L. (2009). “Heracleum mantegazzianum”. Fire Effects Information System. USDA Forest Service. doi:10.2737/feis-species-review-herman. ↩

  27. Code of Federal Regulations, title 7, § 360.200: Designation of noxious weeds. ↩

  28. Freeman, K.; Hubbard, H. C.; Warin, A. P. (1984). “Strimmer rash”. Contact Dermatitis. 10 (2): 117–118. doi:10.1111/j.1600-0536.1984.tb00357.x. ↩

  29. Jandová, K.; Klinerová, T.; Müllerová, J.; et al. (2014). “Long-term impact of Heracleum mantegazzianum invasion on soil chemical and biological characteristics”. Soil Biology and Biochemistry. 68: 270–278. doi:10.1016/j.soilbio.2013.10.014. ↩

  30. Pyšek, P.; Pyšek, A. (1995). “Invasion by Heracleum mantegazzianum in different habitats in the Czech Republic”. Journal of Vegetation Science. 6 (5): 711–718. doi:10.2307/3236442. ↩

  31. Hejda, M.; Pyšek, P.; Jarošík, V. (2009). “Impact of invasive plants on the species richness, diversity and composition of invaded communities”. Journal of Ecology. 97 (3): 393–403. doi:10.1111/j.1365-2745.2009.01480.x. ↩

  32. Dostál, P.; Müllerová, J.; Pyšek, P.; Pergl, J.; Klinerová, T. (2013). “The impact of an invasive plant changes over time”. Ecology Letters. 16 (10): 1277–1284. doi:10.1111/ele.12166. ↩

  33. Thiele, J.; Otte, A. (2007). “Impact of Heracleum mantegazzianum on invaded vegetation and human activities”. In Pyšek, P.; et al. (eds.). Ecology and Management of Giant Hogweed. Wallingford: CAB International. pp. 144–156. doi:10.1079/9781845932060.0144. ↩

  34. Thiele, J. (2007). Patterns and processes of Heracleum mantegazzianum invasion into German cultural landscapes on the local, landscape and regional scale. Doctoral dissertation. Giessen: Justus-Liebig-Universität. ↩

  35. Bogusch, P.; Vojtová, T.; Hadrava, J. (2023). “High abundance but low diversity of floral visitors on invasive Heracleum mantegazzianum (Apiaceae)”. NeoBiota. 86: 193–207. doi:10.3897/neobiota.86.100625. ↩

  36. European Commission, CORDIS. “Searching for effective biological control enemies for the giant hogweed”. Retrieved 26 September 2026. ↩

  37. Wildlife and Countryside Act 1981 (c. 69), s. 14 and Schedule 9. ↩

  38. Commission Implementing Regulation (EU) 2016/1141 of 13 July 2016. Official Journal of the European Union L 189: 4. ↩

  39. Commission Implementing Regulation (EU) 2017/1263 of 12 July 2017. Official Journal of the European Union L 182: 37. ↩

  40. Federal Law of the Russian Federation of 31 July 2025 No. 294-FZ “On amendments to the Land Code of the Russian Federation and certain legislative acts of the Russian Federation”. Official publication. ↩

  41. Genesis (1971). Nursery Cryme. Charisma Records. ↩

  42. Official Charts Company. “Nursery Cryme – Genesis”. Retrieved 26 September 2026. ↩

  43. Pyšek, P.; Müllerová, J.; Jarošík, V. (2007). “Historical dynamics of Heracleum mantegazzianum invasion at regional and local scales”. In Pyšek, P.; et al. (eds.). Ecology and Management of Giant Hogweed. Wallingford: CAB International. pp. 42–54. doi:10.1079/9781845932060.0042. ↩

Tento článek je překladem anglického článku, revize 1917.

Kategorie

Zobrazit zdroj pro Bolševník velkolepý

Tato stránka je částečně chráněna, aby se zabránilo trvalému narušování ze strany zainteresovaných stran. Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdroj této stránky nebo navrhnout změny na diskusní stránce.

V jiných jazycích

Hogweed.org je ve společném vlastnictví v 17 jazycích. Každé vydání vychází z anglického.

English Giant hogweed
Deutsch Riesen-Bärenklau
Français Berce du Caucase
Español Perejil gigante
Italiano Panace di Mantegazza
Português Branca-ursina-gigante
Polski Barszcz Mantegazziego
Nederlands Reuzenberenklauw
Română Brânca-ursului uriașă
Ελληνικά Γιγάντιο ηράκλειο
Čeština Bolševník velkolepý
Svenska Jätteloka
Magyar Kaukázusi medvetalp
Dansk Kæmpe-bjørneklo
Suomi Kaukasianjättiputki
Norsk bokmål Kjempebjørnekjeks
Русский Гигантские борщевики