Čl. 0013 Rev. 1815
Lag fáze
Z Hogweed.org, encyklopedie ve společném vlastnictví
Tento článek pojednává o biologických invazích. O lag fázi bakteriální kultury viz Bakteriální růst. O klidných letech před konjunkturou viz Hospodářský cyklus.
V invazní biologii je lag fáze období mezi příchodem druhu do nové oblasti a začátkem jeho rychlého šíření. Zavlečená rostlina může desítky let přetrvávat v zahradách, nebo na hrstce lokalit ve volné přírodě, než vybuchne.1 Určité zpoždění je nevyhnutelné, protože populace, která roste exponenciálně, vypadá zpočátku zanedbatelně. Mnohé prodlevy ale trvají mnohem déle, než by samotný růst vysvětlil, a končí, teprve když se něco změní, buď u invazního druhu, nebo v jeho okolí.1
Prodlevy jsou běžné, ale ne univerzální: z 63 nepůvodních rostlin zkoumaných v České republice ji vykazovala asi třetina.2 Bolševník velkolepý patří mezi nejlépe zdokumentované příklady, ačkoli to, jak dlouho jeho prodleva trvala a kdy skončila, závisí na tom, jak se měří.3
area
occupied
^
| ...----''''' bend: nowhere
| ..-'' left to go
| .-'
| .'
| .' exponential spread:
| / the area doubles
| .' every 9-14 years
| .'
| ..-'
|.........---''
| lag: decades in gardens
| and a few wild sites
+----+-------------+------------------------------->
arrival the lag ends time
(the landscape changes) Tři fáze invaze, schematicky. Studie nepůvodních rostlin v Británii, Irsku a České republice zjistily prodlevy asi u třetiny druhů a u mnoha „ohyby“, když už nebylo kam se šířit.2
Bolševník velkolepý
Příchod
Bolševník velkolepý se objevuje na semenném soupisu Královské botanické zahrady v Kew v roce 1817 a ve volné přírodě byl poprvé zaznamenán v roce 1828. Z devatenácti evropských zemí s historickými záznamy jich čtrnáct mělo svůj první před rokem 1900.4 Šíření napříč kontinentem bylo pomalé: poloviny zemí, které byly nakonec napadeny, bylo dosaženo až po 62 letech. V rámci České republiky bylo stejného bodu dosaženo za 16 let a na jednotlivých lokalitách za 22.5
I datum jeho příchodu do českých zemí bylo revidováno. Po desetiletí se traduje, že rostlina byla vysazena v zámecké zahradě Lázní Kynžvart v roce 1862. V roce 2020 se ukázalo, že jde o chybné čtení: rostlina uvedená v mariánskolázeňské flóře z roku 1862 byla forma původního bolševníku obecného. Nejstarším známým exemplářem je nyní ten, který v roce 1871 sesbíral v lázních Teplice Lajos Haynald, kalocký arcibiskup, a nejstarší zplanělá rostlina byla nalezena poblíž Mariánských Lázní v roce 1877.6
Příběh vyprávěný v českých a německých pramenech vypráví, jak car Alexandr I. daroval semena knížeti Metternichovi, majiteli Kynžvartu, na Vídeňském kongresu v roce 1815, v jedné z malachitových váz, které se na zámku dosud uchovávají. Žádný primární pramen se nenašel a kastelán o žádném nevěděl. Turistické průvodce, které jmenují Alexandra II., se jistě mýlí: ten se stal carem v roce 1855, čtyři roky předtím, než Metternich zemřel.6
Délka prodlevy
Odhady české prodlevy se liší podle metody:
- prodleva několika desetiletí před exponenciálním šířením;7
- 80letá prodleva končící ve 40. letech, údaj počítaný od dnes již vyvráceného data 1862;8
- 60 až 70 let od prvního záznamu mimo kultivaci po začátek exponenciálního šíření, v roce 1936 nebo 1943 podle dat;3
- rychlý nárůst počtu obsazených mapovacích čtverců až po 70. letech.5
V Německu první úniky z kultury pocházejí z poloviny devatenáctého století a exponenciální šíření zhruba od 60. let.9
Co ukončilo prodlevu, byla zřejmě spíš krajina než rostlina. Evropské a kavkazské populace se geneticky liší jen málo a autoři českých studií docházejí k závěru, že adaptace na nový region nebyla tím omezujícím faktorem; šíření začalo ve druhé polovině dvacátého století, přičemž hlavním spouštěčem byly změny v krajině.3
Rychlost šíření
Jakmile byla invaze v chodu, postupovala stálým exponenciálním tempem. Mezi lety 1971 a 1995 se počet mapovacích čtverců obsazených bolševníkem velkolepým v České republice zdvojnásoboval každých 9,2 roku, což je průměrné tempo mezi nepůvodními rostlinami země.32 Jiné analýzy zjistily doby zdvojnásobení 13 až 14 let jak pro počet lokalit a počet čtverců, tak pro napadenou plochu na jednotlivých lokalitách: rostlina se šířila napříč zemí stejným tempem jako v rámci jediného údolí.3 Zdvojnásobení každých 13 až 14 let odpovídá složenému růstu asi 5 procent ročně.
V lokálním měřítku ukazují letecké snímky deseti lokalit v západních Čechách pořízené mezi lety 1947 a 2000, že rostlina postupovala v průměru o 10,8 m a obsazovala dalších 1 261 m² každý rok. Pastviny a pole tvořily 84,7 procenta její pokryvnosti.10 Od prvního záznamu po svůj největší rozsah porosty v průměru narostly asi 27krát.3
S tím, jak se šířila, rostlina měnila své stanoviště. Z parků a zahrad odešla nejprve k řekám a do lineárních stanovišť jako silnice a železnice, ve 30. a 40. letech, a od 70. let pronikla do měst. V polovině 90. let tvořily městské a lineární lokality téměř tři pětiny jejích záznamů.3 Sestupovala i do nižších poloh: podíl lokalit nad 600 m klesl z 28,5 procenta na počátku 70. let na 14,7 procenta v roce 1990.3
Doba pobytu a propagulový tlak
Dvě veličiny pomáhají předpovědět, zda se zavlečený druh rozšíří. Doba pobytu je čas od jeho zavlečení: čím déle je rostlina přítomna, tím bývá zpravidla rozšířenější. V nepůvodních flórách Azor, České republiky, Havajských ostrovů a Nového Zélandu vysvětlovala minimální doba pobytu druhu mezi 4 a 40 procenty variability jeho areálu a efekt lze zjistit i u rostlin zavlečených před tisíci lety.11 Propagulový tlak je počet zavlečených jedinců a počet příležitostí, při nichž se tak stane.12
U bolševníku velkolepého byly obě vysoké. Rostlina se po Evropě šířila výměnou semen mezi botanickými a soukromými zahradami a v rámci zemí ze zahrady do zahrady.13 Ve dvacátém století v Německu byla také rozšiřována jako včelařská rostlina.14 V jejím původním areálu platí, že čím vzdálenější jsou si dvě populace, tím více se geneticky liší; v Evropě takový vztah neplatí, což je stopa rostliny přenášené lidmi.15 Simulace odpovídající padesáti letům leteckých snímků ukazují, že 0,1 až 7,5 procenta semen muselo urazit víc než obvyklých pár metrů, aby to vysvětlilo pozorované šíření.16
Invazní dluh
Mnohé z nejproblematičtějších nepůvodních druhů Evropy dorazily před desítkami let. Napříč deseti skupinami organismů v 28 evropských zemích počet dnes usazených nepůvodních druhů souvisí těsněji s ukazateli socioekonomické aktivity z roku 1900 než z roku 2000. Autoři studie to nazývají invazním dluhem: důsledky dnešní vysoké úrovně ekonomické aktivity se pravděpodobně plně projeví až za několik desetiletí.17
Pro management je ponaučením z lag fáze opatrnost. Protože se invaze mohou na desetiletí zastavit a pak zrychlit, bylo argumentováno, že by se u každého invazního druhu mělo předpokládat, že je schopen škodit, a že dlouhá období zdánlivě neměnného chování jsou špatným vodítkem k tomu, co udělá dál.1
Viz také
- Bolševník velkolepý § Historie zavlečení
- Hypotéza uvolnění od nepřátel
- Semenná banka
- Bolševník Sosnovského
Footnotes
-
Crooks, J. A. (2005). “Lag times and exotic species: the ecology and management of biological invasions in slow-motion”. Écoscience. 12 (3): 316–329. doi:10.2980/i1195-6860-12-3-316.1. ↩ ↩2 ↩3
-
Williamson, M.; Pyšek, P.; Jarošík, V.; Prach, K. (2005). “On the rates and patterns of spread of alien plants in the Czech Republic, Britain, and Ireland”. Écoscience. 12 (3): 424–433. doi:10.2980/i1195-6860-12-3-424.1. ↩ ↩2 ↩3
-
Pyšek, P.; Müllerová, J.; Jarošík, V. (2007). “Historical dynamics of Heracleum mantegazzianum invasion at regional and local scales”. In Pyšek, P.; et al. (eds.). Ecology and Management of Giant Hogweed. Wallingford: CAB International. pp. 42–54. doi:10.1079/9781845932060.0042. ↩ ↩2 ↩3 ↩4 ↩5 ↩6 ↩7 ↩8
-
Nielsen, C.; Ravn, H. P.; Nentwig, W.; Wade, M., eds. (2005). The Giant Hogweed Best Practice Manual: Guidelines for the management and control of an invasive weed in Europe. Hørsholm: Forest & Landscape Denmark. ISBN 87-7903-209-5. ↩
-
Pyšek, P.; Jarošík, V.; Müllerová, J.; Pergl, J.; Wild, J. (2008). “Comparing the rate of invasion by Heracleum mantegazzianum at continental, regional, and local scales”. Diversity and Distributions. 14 (2): 355–363. doi:10.1111/j.1472-4642.2007.00431.x. ↩ ↩2
-
Danihelka, J.; Somlyay, L.; Pyšek, P. (2020). “Nejstarší nálezy bolševníku velkolepého (Heracleum mantegazzianum) v Čechách” [Earliest records of Heracleum mantegazzianum in Bohemia]. Zprávy České botanické společnosti. 55: 197–205. ↩ ↩2
-
Pyšek, P. (1991). “Heracleum mantegazzianum in the Czech Republic: dynamics of spreading from the historical perspective”. Folia Geobotanica et Phytotaxonomica. 26 (4): 439–454. doi:10.1007/BF02912779. ↩
-
Pergl, J.; Perglová, I.; Pyšek, P.; Dietz, H. (2006). “Population age structure and reproductive behavior of the monocarpic perennial Heracleum mantegazzianum (Apiaceae) in its native and invaded distribution ranges”. American Journal of Botany. 93 (7): 1018–1028. doi:10.3732/ajb.93.7.1018. ↩
-
Ochsmann, J. (1996). “Heracleum mantegazzianum Sommier & Levier (Apiaceae) in Deutschland. Untersuchungen zur Biologie, Verbreitung, Morphologie und Taxonomie”. Feddes Repertorium. 107 (7–8): 557–595. doi:10.1002/fedr.19961070701. ↩
-
Müllerová, J.; Pyšek, P.; Jarošík, V.; Pergl, J. (2005). “Aerial photographs as a tool for assessing the regional dynamics of the invasive plant species Heracleum mantegazzianum”. Journal of Applied Ecology. 42 (6): 1042–1053. doi:10.1111/j.1365-2664.2005.01092.x. ↩
-
Pyšek, P.; Jarošík, V. (2005). “Residence time determines the distribution of alien plants”. In Inderjit (ed.). Invasive Plants: Ecological and Agricultural Aspects. Basel: Birkhäuser. pp. 77–96. doi:10.1007/3-7643-7380-6_5. ↩
-
Lockwood, J. L.; Cassey, P.; Blackburn, T. (2005). “The role of propagule pressure in explaining species invasions”. Trends in Ecology & Evolution. 20 (5): 223–228. doi:10.1016/j.tree.2005.02.004. ↩
-
European Commission, CORDIS. “Giant hogweed (Heracleum mantegazzianum) a pernicious invasive weed: developing a sustainable strategy for alien invasive plant management in Europe”. Project EVK2-CT-2001-00128. Retrieved 26 September 2026. ↩
-
Thiele, J. (2007). Patterns and processes of Heracleum mantegazzianum invasion into German cultural landscapes on the local, landscape and regional scale. Doctoral dissertation. Giessen: Justus-Liebig-Universität. ↩
-
Jahodová, Š.; Trybush, S.; Pyšek, P.; Wade, M.; Karp, A. (2007). “Invasive species of Heracleum in Europe: an insight into genetic relationships and invasion history”. Diversity and Distributions. 13 (1): 99–114. doi:10.1111/j.1366-9516.2006.00305.x. ↩
-
Pergl, J.; Müllerová, J.; Perglová, I.; Herben, T.; Pyšek, P. (2011). “The role of long-distance seed dispersal in the local population dynamics of an invasive plant species”. Diversity and Distributions. 17 (4): 725–738. doi:10.1111/j.1472-4642.2011.00771.x. ↩
-
Essl, F.; Dullinger, S.; Rabitsch, W.; et al. (2011). “Socioeconomic legacy yields an invasion debt”. Proceedings of the National Academy of Sciences. 108 (1): 203–207. doi:10.1073/pnas.1011728108. ↩
Tento článek je překladem anglického článku, revize 1815.