Bolševník Sosnovského

Tento článek pojednává o druhu. O invazních obřích bolševnících obecně viz Bolševník velkolepý. O rodu viz Heracleum.

Bolševník Sosnovského (Heracleum sosnowskyi; rusky borščevik Sosnovskogo) je obří bolševník původem z Kavkazu. Od roku 1947 byl zaveden do pěstování v Sovětském svazu jako vysoce výnosná silážní plodina a v 60. letech bylo jeho semeno rozesíláno na podniky po celé zemi.¹ Plodina zklamala: její šťáva popálila lidi, kteří s ní zacházeli, a její pach přecházel do mléka a masa zvířat, která ji žrala.¹² Pěstování skončilo v 80. letech a v 90. letech, jak se hroutilo kolektivní zemědělství a pole byla opouštěna, se rostlina nekontrolovaně rozšířila.¹³

Dnes patří mezi nejproblematičtější invazní rostliny Ruska, pobaltských států, Běloruska a Polska. Evropská unie ho uvádí jako invazní nepůvodní druh, který se týká Unie.⁴ V Rusku byla jeho registrovaná odrůda v roce 2012 vyřazena ze státního registru pro ztrátu hospodářského významu a v roce 2015 byla rostlina úředně překlasifikována z plodiny na plevel.⁵ Rosselchoznadzor, ruská zemědělská inspekce, ho označil za silážní „zázrak“, který nenaplnil vkládanou důvěru.⁶nenaplnil vkládanou důvěru

Taxonomie

Druh pojmenovala v roce 1944 botanička Ida P. Mandenova, z materiálu sesbíraného v gruzínském Mescheti.⁷¹ Je pojmenován po kavkazském botanikovi Dmitriji Ivanoviči Sosnovském, jehož životní data některé zdroje uvádějí jako 1885–1952 a jiné jako 1886–1953.⁷ Mandenova jej spolu s bolševníkem velkolepým, H. mantegazzianum, zařadila do sekce Pubescentia rodu.¹

Je menší než bolševník velkolepý, vysoký asi do 3 m, s méně hluboce členěnými listy.⁸ Ve svém původním areálu roste na východním a středním Kavkaze, od Dagestánu a Kabardsko-Balkarska přes Gruzii až po severní Arménii a severovýchodní Turecko.¹ Jeho genom, osekvenovaný v roce 2023, obsahuje 55 106 genů, mnohem víc než 25 000–35 000 obvyklých u rostlin.⁹

Zda byla sovětská plodina vůbec bolševníkem Sosnovského, bylo zpochybněno. DNA čárové kódy invazních rostlin z okolí Kirovsku a Syktyvkaru, dvou míst, kde zavádění začalo, odpovídaly bolševníku velkolepému, H. mantegazzianum; autoři naznačují, že se oba druhy zkřížily už na prvních pokusných plochách.¹⁰¹¹ Bolševník velkolepý byl v Sovětském svazu sám zkoušen v menším měřítku.¹ Pokud toto určení obstojí, byla sovětská krmná plodina a viktoriánská zahradní okrasná rostlina týmž druhem. Viz Heracleum § Jména.

Historie

Zavedení

Pátrání po rostlině začalo v období, které ruští historikové této epizody nazývají těžkými poválečnými lety, kdy se Sovětský svaz snažil co nejrychleji obnovit a zvýšit produktivitu svého zemědělství.¹ Statek Polárně-alpské botanické zahrady v Kirovsku na Kolském poloostrově byl v sovětské praxi první, kdo vyráběl siláž z vytrvalých bylin.¹ V roce 1946 byl A. A. Marčenko pověřen srovnáním takových bylin a bolševník Sosnovského vyprodukoval nejvíc biomasy.¹² V roce 1947 byly do zahrady na zkoušku jako silážní plodina přivezeny rostliny z okolí Nalčiku v Kabardsko-Balkarsku.¹¹⁰

Práce se šířila dál. V roce 1951 nebo 1952 putovalo semeno do Biologického ústavu v Syktyvkaru v Komijské republice, který se stal celosvazovým střediskem pro zavádění nových silážních rostlin.¹¹⁰ Následovala další střediska poblíž Leningradu, v Nalčiku, kde se šlechtitelé pokoušeli vyšlechtit odrůdy, které by nepálily, od roku 1959 v Lobně u Moskvy a v 70. letech na Timirjazevově zemědělské akademii. V roce 1956 byla rostlina zařazena na seznam pro poloprovozní zkoušky.¹

Historikové zavádění rozlišují čtyři etapy: lokální zkoušky od konce 40. let, masové zavádění od konce 50. let, dokončení od poloviny 70. let a nekontrolovanou invazi od 90. let.¹³

Hromadná výsadba

Podle Ozerova & Krivosheina (2018), Shadrin et al. (2023) a lotyšského Ministerstva životního prostředí (2007).

Od 60. let byla rostlina pěstována v masovém měřítku po celém Sovětském svazu, ačkoli už bylo známo, že její šťáva pálí kůži.¹ Jen mezi lety 1962 a 1966 bylo ze Syktyvkaru rozesláno do téměř 1 500 podniků 5 500 kg semen nových silážních rostlin, mezi nimi bolševníku.¹⁰ V Lotyšsku byl první produkční výsev proveden v roce 1968 na státním statku Barkava, z půl kilogramu semene; první pole zabíralo 0,2 ha a do konce 70. let statek pěstoval 40 ha.¹⁴ Plodina se pěstovala i v dalších pobaltských republikách, na Ukrajině, v Bělorusku, Moldavsku a Kyrgyzstánu.¹

Celková plocha se nikdy nezjistí: sovětská zemědělská statistika zaznamenávala bolševník společně s dalšími silážními plodinami.¹ Část šíření sledovala spíš potřeby výzkumu než potřeby podniků. V Rževském okrese Kalininské oblasti, kde bylo osázeno 140 ha a semeno bylo rozesláno na šedesát adres, historikové spojují pozdější šíření rostliny do několika oblastí s disertačním výzkumem na Timirjazevově akademii.¹

Šlechtitelé se pokoušeli pálivost odstranit. Podle I. F. Sacyperovové, jejíž sbírka v Komarovově botanickém ústavu srovnávala třicet druhů Heracleum, pokračovalo šlechtění bolševníku Sosnovského do 80. let a nevedlo k ničemu, protože tvorba fotodynamických furanokumarinů je dominantní vlastnost.¹ Přesto byla zaregistrována odrůda „Severjanin“.⁵

Problémy

Popáleniny byly známy od 50. let.¹ Rané krmné pokusy nezjistily zvířatům žádnou újmu a krávy krmené siláží dávaly víc mléka.¹² Pozdější práce byly méně povzbudivé. Na počátku 80. let se ukázalo, že furanokumariny přežívají v siláži a oslabují mléčné kvašení, které ji konzervuje; pach rostliny přecházel do masa a mléka; a krávy siláž z bolševníku žraly neochotně, měly-li cokoli jiného.¹ V pobaltských státech vedla anýzová chuť mléka a nebezpečí pro lidi a dobytek k opuštění plantáží.²

Opuštění a šíření

Pěstování skončilo v 80. letech a výzkum plodiny byl utlumen ve druhé polovině desetiletí.¹³ Zplanělé rostliny byly u Moskvy nalezeny už v roce 1948 a úniky z kultury byly pozorovány všude od 70. let.¹

Velká expanze přišla v 90. letech. S tím, co ruští autoři popisují jako destrukci agropromyšlenného komplexu, se šíření vymklo kontrole a nabylo charakteru ekologické katastrofy.¹ Zemědělské podniky se hroutily, pravidelné sečení ustalo a pole se stala pustinou, kterou rostlina obsadila a šířila se podél silnic.³ Mezi jejím rozšířením do měst a vesnic a prvními oficiálními regulačními opatřeními uplynulo asi dvacet let. Je zaznamenán v 54 ruských federálních subjektech a od roku 2005 se vyskytuje i mimo zemědělskou půdu na Sibiři.¹⁵vyseto plánem, rozšířeno jeho nepřítomností

Rozšíření

Zdroje: Dalke et al. (2018); Rosselchoznadzor (2023, 2025); Lukičeva (2014); EPPO; Lotyšská státní služba ochrany rostlin; Jodaugienė et al. (2018); Estonský úřad pro životní prostředí; Ministerstvo přírodních zdrojů Běloruska (2023).

Tvrzení v populárním tisku o desítkách milionů hektarů¹⁶ jsou vysoko nad čímkoli, co bylo změřeno v terénu.¹⁵

Regulace a právo

Veřejné zakázky na mapování a likvidaci rostliny v Rusku mezi lety 2011 a 2017 stály 314 milionů rublů; Leningradská, Moskevská a Vologdská oblast se podílely devíti desetinami ošetřené plochy.¹⁵

Rusko rostlinu od 1. ledna 2015 vyřadilo z celostátního klasifikátoru zemědělských produktů, čímž ztratila status plodiny, a téhož roku ji přidalo do oborového klasifikátoru plevelů.⁵ Není karanténním škůdcem.⁶ Od 1. března 2026 federální zákon ukládá vlastníkům pozemků povinnost vykořenit na svém pozemku nebezpečné invazní rostliny, pod hrozbou jeho ztráty. Zákon takové rostliny definuje jako ty, jejichž šíření ohrožuje životní prostředí, lidské zdraví a biodiverzitu a škodí jednotlivým odvětvím hospodářství; seznamy sestavuje každý region sám.¹⁷ V Moskevské oblasti platí od roku 2018 pokuty až do výše milionu rublů. V roce 2025 oblast nahradila pokutu pro občany pevnou částkou 5 000 rublů, když shledala starý rozsah neúměrným nákladům na odstranění rostliny.¹⁸¹⁹

V Lotyšsku, kde práce z roku 1986 nazvala rostlinu „botanickým psíkem mývalovitým“,¹⁴ byl celostátní program na roky 2006–2012 vyčíslen na 15,35 milionu latů.²⁰ Od roku 2008 musí vlastníci zamořených pozemků zamoření zaregistrovat, předložit plán regulace, pokračovat v něm, dokud porost nezmizí, a sledovat pozemek nejméně pět let. Kvetoucí rostlina s vyvinutým okolíkem se počítá jako důkaz, že regulace nebyla provedena.²¹ Estonsko se rozhodlo rostlinu vymýtit v roce 2003²² a Litva ji od roku 2001 vede na seznamu pro povinnou regulaci.²³

Evropská unie zařadila bolševník Sosnovského na svůj seznam invazních nepůvodních druhů, které se týkají Unie, v roce 2016; nesmí se už chovat, pěstovat, prodávat ani vypouštět do přírody.⁴ Psík mývalovitý byl na tentýž seznam přidán o rok později.²⁴

V kultuře

V polské a rusky psané žurnalistice se rostlině někdy říká „Stalinova pomsta“, podle rozhodnutí z roku 1947; původ přezdívky není doložen.²⁵ Polská umělkyně Liliana Zeic vystavila v roce 2017 rostlinu ve skleněné vitríně pod tímto titulem.²⁶ V Moskvě zasadilo divadlo Et Cetera ve své inscenaci hry Mykoly Kuliše Blažený ostrov z roku 2019 druhé jednání na ostrov zarostlý krásným, ale jedovatým bolševníkem.²⁵

Viz také

• Bolševník velkolepý
• Heracleum
• Furanokumarin
• Regulace bolševníku velkolepého

Footnotes

1. Ozerova, N. A.; Krivosheina, M. G. (2018). “Patterns of secondary range formation for Heracleum sosnowskyi and H. mantegazzianum on the territory of Russia”. Russian Journal of Biological Invasions. 9 (2): 155–162. doi:10.1134/S2075111718020091. ↩ ↩² ↩³ ↩⁴ ↩⁵ ↩⁶ ↩⁷ ↩⁸ ↩⁹ ↩¹⁰ ↩¹¹ ↩¹² ↩¹³ ↩¹⁴ ↩¹⁵ ↩¹⁶ ↩¹⁷ ↩¹⁸ ↩¹⁹ ↩²⁰ ↩²¹ ↩²²

2. Nielsen, C.; Ravn, H. P.; Nentwig, W.; Wade, M., eds. (2005). The Giant Hogweed Best Practice Manual: Guidelines for the management and control of an invasive weed in Europe. Hørsholm: Forest & Landscape Denmark. ISBN 87-7903-209-5. ↩ ↩²

3. Luneva, N. N. (2014). “Borshchevik Sosnovskogo v Rossiiskoi Federatsii” [Heracleum sosnowskyi in the Russian Federation]. Zashchita i Karantin Rastenii. 2014 (3): 12–18. ↩ ↩² ↩³

4. Commission Implementing Regulation (EU) 2016/1141 of 13 July 2016 adopting a list of invasive alien species of Union concern. Official Journal of the European Union L 189: 4. ↩ ↩²

5. Luneva, N. N.; Konechnaya, G. Yu.; Smekalova, T. N.; Chukhina, I. G. (2018). “On status of Heracleum sosnowskyi Manden. on the territory of Russian Federation”. Vestnik Zashchity Rastenii. 3 (97): 10–15. doi:10.31993/2308-6459-2018-3(97)-10-15. ↩ ↩² ↩³

6. Rosselkhoznadzor (14 July 2023). “Borshchevik Sosnovskogo: kak borot’sya s neopravdavshim doveriya silosnym chudom”. Retrieved 26 September 2026. ↩ ↩²

7. International Plant Names Index. Heracleum sosnowskyi Manden., Zametki Sist. Geogr. Rast. 12: 17 (1944); author records for Mandenova and Sosnowsky. Retrieved 26 September 2026. ↩ ↩²

8. EPPO Global Database. “Heracleum sosnowskyi: datasheet”. Retrieved 26 September 2026. ↩

9. Schelkunov, M. I.; Shtratnikova, V. Yu.; Klepikova, A. V.; et al. (2024). “The genome of the toxic invasive species Heracleum sosnowskyi carries an increased number of genes despite absence of recent whole-genome duplications”. The Plant Journal. 117 (2): 449–463. doi:10.1111/tpj.16500. ↩

10. Shadrin, D.; Dalke, I.; Zakhozhiy, I.; Shilnikov, D.; Kozhin, M.; Chadin, I. (2023). “Heracleum sosnowskyi or Heracleum mantegazzianum? DNA-based identification of invasive hogweeds (Apiaceae) in two key regions of the species’ invasion history in the territory of the former Soviet Union”. Research Square (preprint). doi:10.21203/rs.3.rs-3296382/v1. ↩ ↩² ↩³ ↩⁴

11. Shadrin, D. M.; Dalke, I. V.; Zakhozhiy, I. G.; et al. (2024). “DNA barcode marker analysis of Heracleum sosnowskyi Manden. and Heracleum mantegazzianum Sommier & Levier (Apiaceae) from European Russia”. Russian Journal of Biological Invasions. 15 (3): 416–431. doi:10.1134/S2075111724700309. ↩

12. Osipova, E. S.; Gladkov, E. A.; Tereshonok, D. V. (2026). “Heracleum sosnowskyi Manden. in the context of sustainable development: an aggressive invasive species with potential for utilisation in the extraction of furanocoumarins and essential oils”. Journal of Xenobiotics. 16 (1): 6. doi:10.3390/jox16010006. ↩ ↩²

13. Krivosheina, M. G.; Ozerova, N. A. (2019). “Introduction of Sosnowsky’s hogweed as a cause of landscape transformation”. IOP Conference Series: Earth and Environmental Science. 350: 012013. doi:10.1088/1755-1315/350/1/012013. ↩

14. Latvian Ministry of Environment; Ministry of Agriculture; et al. (2007). Latvānis, tā izplatības ierobežošana. Informatīvs materiāls [Hogweed and restricting its spread]. Riga. ↩ ↩²

15. Dalke, I. V.; Chadin, I. F.; Zakhozhiy, I. G. (2018). “Control of Sosnowskyi’s hogweed (Heracleum sosnowskyi Manden.) invasion on the territory of the Russian Federation”. Russian Journal of Biological Invasions. 9 (4): 331–344. doi:10.1134/S2075111718040045. ↩ ↩² ↩³

16. Tkachenko, K. G. (30 September 2020). “Borshchevik Sosnovskogo: rastenie-terminator ili kul’tura budushchego”. Kommersant Nauka. 24. ↩

17. Federal Law of the Russian Federation of 31 July 2025 No. 294-FZ “On amendments to the Land Code of the Russian Federation and certain legislative acts of the Russian Federation”. Official publication. ↩

18. Law of Moscow Oblast of 27 August 2018 No. 139/2018-OZ. Summary: Garant.ru. Retrieved 26 September 2026. ↩

19. Garant.ru (15 May 2025). “Fiksirovanny shtraf za nalichie na uchastke borshchevika vveli v Podmoskov’e”. Retrieved 26 September 2026. ↩

20. Cabinet of Ministers of Latvia, Order No. 426 of 6 June 2006, “Par Latvāņu izplatības ierobežošanas programmu 2006.–2012. gadam”. Latvijas Vēstnesis 90. likumi.lv. ↩

21. Cabinet of Ministers of Latvia, Regulation No. 559 of 14 July 2008, “Invazīvās augu sugas – Sosnovska latvāņa – izplatības ierobežošanas noteikumi”. likumi.lv. ↩

22. Estonian Environmental Board. “Hogweeds”. Loodusveeb. Retrieved 26 September 2026. ↩

23. Jodaugienė, D.; Marcinkevičienė, A.; Sinkevičienė, A. (2018). “Control of Heracleum sosnowskyi in Lithuania”. Julius-Kühn-Archiv. 458: 275–280. doi:10.5073/jka.2018.458.039. ↩

24. Commission Implementing Regulation (EU) 2017/1263 of 12 July 2017 updating the list of invasive alien species of Union concern. Official Journal of the European Union L 182: 37. ↩

25. Posner, L. (12 August 2020). “Can creativity kill the toxic plant known as Stalin’s Revenge?”. The Calvert Journal. Archived from the original. ↩ ↩²

26. Zeic, L. (2017). Stalin’s Revenge. Artist’s page, archived. ↩