Bolševník obecný

Tento článek pojednává o původním evropském druhu. O invazním druhu viz Bolševník velkolepý. O dalších rostlinách nazývaných bolševník viz Bolševník (rozcestník).

Bolševník obecný (Heracleum sphondylium), v Británii obvykle prostě hogweed a ve starší angličtině cow parsnip („kravský pastinák“), je původní miříkovitá rostlina luk, silničních mezí, říčních břehů a lesních okrajů po celé Evropě. Je typovým druhem rodu Heracleum,¹ a obří bolševníky po něm mají svá jména: anglicky giant hogweed, polsky barszcz Sosnowskiego, rusky borščevik Sosnovskogo. Zřídka bývá vyšší než 1,5 m, nese bílé květy v okolících širokých až 17 cm a není veden jako invazní druh.²³⁴

Jeho mladé listy a výhonky se jedly, krmily se jimi prasata a krávy a kvasily se na kyselou polévku, kterou v Polsku a na Litvě běžně jedli až do sedmnáctého století. Polévka se jmenovala barszcz. Od osmnáctého století se z ní stalo jídlo chudých, řepa v hrnci nahradila bolševník a nová polévka převzala jméno.⁵⁶⁷jméno zůstalo, recept se změnil

Taxonomie

Jméno a typ

Linné popsal Heracleum sphondylium v roce 1753 a jako stanoviště uvedl „lesy Evropy“. Jeho lektotyp, exemplář, který jméno ukotvuje, je arch v herbáři George Clifforda v Natural History Museum v Londýně; je zároveň typem celého rodu, takže Heracleum je definován touto rostlinou, a ne svými obřími příbuznými.⁸¹ Druhové jméno je řecké sphondylion, zdrobnělina od sphondylos, „obratel“, a u Dioskorida jméno této rostliny; Plinius psal spondylium.⁹

Poddruhy

Druh je velmi proměnlivý. Flora Europaea jej dělí na devět poddruhů, většinou horských rostlin jižní a střední Evropy;¹⁰ Kew ve svém World Checklist uznává patnáct a žlutozeleně kvetoucí sibiřský bolševník, H. sibiricum, považuje za samostatný druh.¹¹ Iberská flóra shledává vymezení poddruhů zdaleka ne jasným.³ Listy sahají od zpeřených přes trojčetné až po nedělené a všechny formy spojují přechodné tvary: botanik R. K. Brummitt viděl v italských Alpách celé rozpětí na půl míle.¹² Brummitt také nenašel žádný znak oddělující americký druh od jednoho z evropských poddruhů a redukoval ho na synonymum;¹² Kew ho dnes uznává jako samostatný druh, H. maximum.¹¹ Počet chromozomů je 2n = 22, stejně jako u obřích bolševníků.³¹³

Hybridy s bolševníkem velkolepým

Tam, kde se oba druhy setkávají, vytvářejí bolševník obecný a bolševník velkolepý hybridy, které mají přechodnou formu a jsou téměř sterilní.¹⁴ Křížení se daří jen jedním směrem: s bolševníkem obecným jako semenným rodičem činilo nasazení semen 22–23 procent, zatímco opačné křížení selhalo, snad proto, že čnělky velkolepého jsou delší.¹³ Druhy od sebe pomáhá udržovat hmyz. Na britské lokalitě, kde rostly oba, bylo na bolševníku obecném zachyceno 59 druhů hmyzu a na velkolepém 48, jen 23 z nich na obou, a každý hmyz nesl téměř výhradně pyl rostliny, na níž byl zachycen.¹⁵

V Británii a Irsku je hybrid vysokou, mnohostébelnou vytrvalou rostlinou říčních břehů, poprvé zaznamenanou v Irsku na řece Liffey v roce 1951 a v Británii na řece Brent v roce 1962; pravděpodobně je podhodnoceně zaznamenáván.¹⁶ Objevil se návrh, že by velkolepý mohl být vykřížen z existence. Fiona Stewartová a John Grace, kteří křížení provedli, to považovali za nepravděpodobné: pokud by vůbec nějaké geny tekly, tekly by z velkolepého do původní rostliny, ne naopak.¹³reforma zevnitř: posouzena jako nepravděpodobná V severním Norsku se sibiřský bolševník kříží s bolševníkem perským a plodný hybrid předává geny do původní rostliny.¹⁷

Jména

Anglické jméno cow parsnip zavedl William Turner v roce 1548, který napsal, že rostlina „may be called in englishe Cowpersnepe“ („se dá anglicky nazvat Cowpersnepe“); v roce 1657 to William Coles vysvětlil jako dobré krmivo pro krávy.¹⁸¹⁹ Slovo hogweed je doloženo od roku 1707 jako název pro rostliny, které žrala prasata nebo které byly považovány za vhodné jen pro ně; slovníky neuvádějí, kterou rostlinu první záznam myslel.²⁰ Coles napsal, že prasata tuhle žrala hltavě, a viktoriánská flóra z roku 1865 vysvětlovala jméno tím, že se na jejích listech prasata „rychle vykrmí“.¹⁹²¹ Mezi další anglické názvy patří keck a kex, madnep, pig’s bubbles, pig’s cole, rabbit-meat a swine weed.¹⁹

Ve velké části Evropy je rostlina medvědí tlapou: německy Bärenklau, dánsky bjørneklo, maďarsky medvetalp, rusky medvěžja lapa. Středověká latina branca ursina, „medvědí tlapa“, byla nejprve jménem akantu, jehož listy jsou podobné, a na bolševník přešla nejprve ve Francii. Starší němčina oba druhy odlišovala a nazývala akant pravým neboli italským medvědím drápem a bolševník německým neboli nepravým.²²

Slovanská slova barszcz a boršč původně znamenala samotnou rostlinu. Jejich původ se hledá ve slovech pro hrot nebo štětinu, podle ostrých listů rostliny, příbuzných s německým Borste.⁷⁶ Jméno přešlo z rostliny na polévku z ní vařenou a z té polévky na řepnou polévku, která ji nahradila.⁷⁶ Do roku 1883 byla ta změna natolik dokonána, že se polský dotazník o lidových rostlinách musel ptát na „barszcz rostlinu“, aby ji odlišil od polévky.²³ Ruské jméno rodu, borščevik, je utvořeno ze stejného slova, a tak se ze sovětské silážní plodiny stal borščevik Sosnovskogo.

Popis

Bolševník obecný obvykle dorůstá 0,5–1,5 m, občas až 2 m, a na Pyrenejském poloostrově až 2,8 m.²³ Lodyha je statná, dutá a rýhovaná, s tuhými chlupy směřujícími dolů.²¹ Listy jsou zpeřené, se dvěma nebo třemi páry širokých laločnatých lístků, chlupaté, dlouhé až 35 cm, a při rozdrcení slabě voní po fenyklu nebo anýzu.¹²²¹²⁴ Kůlový kořen, někdy s několika hlavami, může sahat do hloubky 2 m.²⁴

Okolíky jsou široké až 17 cm, s 10–32 nestejnými paprsky.³ Květy jsou bílé, občas s růžovým nebo fialovým nádechem; vnější květy každého okolíku mají zvětšené vnější okvětní lístky rozeklané do dvou laloků.³²⁴²¹ Rostliny sibiřského poddruhu mají volnější okolíky žlutozelených květů.²⁵ Vrcholový okolík má obojpohlavné květy; postranní okolíky mají samčí květy, samotné nebo smíšené s obojpohlavnými.³ Květy jsou silně protandrické. Prašníky se otevírají mezi sedmou a devátou hodinou ráno; samčí fáze okolíku trvá čtyři nebo pět dní a po přestávce se blizny celého okolíku stanou vnímavými téhož dne.¹³ Rostlina je samosprašná, ale v pokusech samoopylené okolíky nasadily v průměru 16 procent semen oproti asi 67 procentům při křížovém opylení.²¹³

Plod se rozpadá na dvě ploché, křídlaté poloviny dlouhé 6–10 mm, o hmotnosti 5–7 mg každá.³²⁶ Odhady počtu semen nasazených jednou rostlinou se pohybují od průměru asi 850 po 5 000–8 000, zlomek toho, co velkolepý.²⁶ Kvetení trvá od června do září.²²⁷

Délka života

Flóry se neshodnou na tom, jak dlouho rostlina žije. Flora Europaea a iberská flóra ji označují za dvouletou nebo krátkověkou vytrvalou rostlinu a britská databáze vlastností ji kóduje jako dvouletou; německé a britské zdroje popisují vytrvalou rostlinu, která kvete opakovaně.^13328227 V experimentální výsadbě v jihovýchodním Skotsku, sledované od roku 1978 do 1982, přežila pět let více než polovina bolševníků obecných a mnohé vykvetly v každé ze čtyř sezón; bolševníky velkolepé vykvetly jednou, ve třetím až pátém roce, a obvykle odumřely.¹³

Klíčení

Semeno potřebuje zimu. Jeho dormance se přeruší a embryo roste jen pod 10 °C: při 2 °C se embryo za devět týdnů zvětší čtyřnásobně, zatímco při 15 °C přestane růst po zdvojnásobení.²⁹³⁰ Semenáčky vzcházejí téměř všechny najednou brzy na jaře.²⁹ Na rozdíl od bolševníku velkolepého, jehož semeno může v půdě přežít roky, si udržuje jen minimální semennou banku: po podzimním výsevu zůstává po roce jen málo klíčivých semen a 88 z 93 záznamů v evropské databázi vlastností popisuje jeho semennou banku jako přechodnou.³¹²⁶

Rozšíření a stanoviště

Bolševník obecný je původní od Evropy po Turecko a Maroko a byl zavlečen do severovýchodní Severní Ameriky, na Nový Zéland, Island a Faerské ostrovy.¹¹ V Británii a Irsku roste téměř všude, od hladiny moře po 1 005 m, a jeho rozšíření se od 60. let podstatně nezměnilo.²⁷ Roste na drsných a narušených trávnících, zejména u silnic, a na lesních průsecích, říčních březích, dunách a útesech.²⁷ Na britských silničních mezích kvete nejdřív kerblík lesní, pak bolševník a krabilice mámivá, a dohromady dávají mezím krémově bílý opar pozdního jara a léta.³²

Je to rostlina úrodné půdy a silný indikátor dusíku.² Na švýcarských senných loukách se šíří tam, kde se rozstřikuje příliš mnoho kejdy a tráva se seče příliš zřídka, a na pastvinách neroste.²⁴ V českém pokusu ho malá dávka dusíku podpořila a sečení o dva týdny dřív než obvykle ho omezilo.³³

Ekologie

Bolševník obecný navštěvuje více než sto druhů hmyzu. V severovýchodním Polsku přilétlo na jeho květy během dvou sezón přes 108 druhů, ale většinu opylování obstaraly jen dva nebo tři, hlavně středně velké mouchy. Květy v samčí fázi byly navštěvovány víc než ty v samičí a někteří návštěvníci přilétali jen na květy v samčí fázi a mohou být spíš parazity než opylovači.³⁴³⁵sto návštěvníků, dva nebo tři dělníci Pro nektar přilétají i společenské vosy, přitahované vůní, v níž hlavní složkou je linalool.³⁶ V Británii je červený páteříček obecný, Rhagonycha fulva, na rostlinu vázán tak úzce, že se mu říká „hogweed bonking beetle“ (zhruba „brouk bolševníkového dovádění“); dospělci se dožívají v průměru 4,4 dne.³⁷

Ve Švýcarsku bylo na bolševníku obecném nalezeno 34 druhů rostlinožravých členovců a na bolševníku velkolepém 34, 26 z nich na obou.³⁸ Bolševník obecný je preferovaným původním hostitelem housenky Depressaria radiella, jejíž housenky se živí v pavučinách na dozrávajícím plodu a poté se zavrtávají do duté lodyhy, aby se zakuklily. Do otvorů se později stěhují stínky, škvoři a pavouci.³⁹ Volně rostoucí rostliny ve Skotsku, které nejevily žádné příznaky, nesly šest virů, z nichž všechny v pokusech nakazily pěstované miříkovité.⁴⁰

Toxicita

Stejně jako obří bolševníky obsahuje i bolševník obecný furanokumariny, ale hlavně v kořenech a plodech. V testu devíti poddruhů byly plody fototoxické u všech a listy dvou poddruhů běžných v severní Evropě obvykle vůbec ne.⁴¹ Rumunské rostliny neměly zjistitelné furanokumariny v listech ani stoncích, asi 6 mg na gram v kořenech a až 3,5 mg na gram v zelených plodech.⁴² V jednom srovnání obsahovaly listy sibiřského bolševníku asi šestinu toho, co listy bolševníku Sosnovského; plody obou obsahovaly zhruba stejně.⁴³

Přesto pálí. V roce 1975 dermatologové popsali 58 vojáků, kterým naskákaly pruhy puchýřů po polní službě ve vegetaci zahrnující bolševník, jejž označili za nejdůležitější příčinu takových reakcí v jejich zeměpisných šířkách.⁴⁴ Rotační sekačky rozstřikují šťávu spolu s posečenou trávou, což způsobuje spíš plošné než pruhované popáleniny,⁴⁵ a strunové sekačky způsobují „vyrážku od vyžínání“; doporučuje se vyžínat večer.⁴⁶ U koně v Británii se v roce 2010 usuzovalo na fotosenzibilizaci touto rostlinou.⁴⁷

Olej z plodu, zkoumaný už v roce 1876, je bohatý na oktylové sloučeniny: v tureckém vzorku byl z poloviny tvořen oktanolem.⁴⁸⁴⁹

Užití

Barszcz

Kvašené listy a stonky jsou poprvé doloženy v roce 1595 u Marcina z Urzędówa, který popsal bolševník kysaný po polsku jako dobrý na horečku a žízeň, jedený s vejcem a máslem ve dnech bez masa. O dva roky později napsal John Gerard, že lidé v Polsku a na Litvě z něj s kvasnicemi vařili nápoj a pili ho místo piva.⁵⁵⁰ V roce 1613 popsal polský bylinkář Syrennius rostlinu jako známou každému v Polsku, na Rusi, Litvě a Žmudi; listy se sbíraly v květnu a polévka se vařila samotná nebo s kuřetem, vejci, smetanou nebo prosem. V sedmnáctém století se podávala profesorům Jagellonské univerzity v Krakově každou postní středu a jako hlavní polévka o Velikonocích.⁵

Při přípravě se mladé listy a stonky zalily teplou vodou a nechaly se pár dní kysat. Adam Maurizio, historik jídla, ji nazval hlavní kvašenou polévkou Slovanů, a Łukasz Łuczaj a Wojciech Szymański nazývají bolševník poslední mléčně kvašenou planou zeleninou Polska.⁵

Do osmnáctého století se z polévky stalo vzácné jídlo chudých. V roce 1783 napsal polský přírodovědec, že prostí lidé vaří z bolševníku polévku zvanou barszcz, a v roce 1799 byli popsáni litevští vesničané kvasící nebo sušící mladé listy. Řepná polévka zaujala její místo i jméno; poslední záznam z Litvy pochází z roku 1845.⁵prosáklo to dolů Bolševníkový barszcz přežil v několika vesnicích: ve Straconce v Beskydech ho žena narozená v roce 1880 vařila až do 40. nebo 50. let, a v Rabce-Zdroji byly zelené části hladomorným jídlem před první světovou válkou.⁵⁵¹ V roce 1883 polovina z dvanácti dopisovatelů z území dnešního Běloruska stále uváděla použití rostliny v kyselých polévkách.²³

Jinde

Na Sibiři se podle J. G. Gmelina, jak jej převyprávěla viktoriánská flóra, jedly oloupané stonky, stonky se sušily, dokud se na nich nevytvořila cukernatá látka, a destiloval se z nich líh, který Gmelinovi chutnal víc než líh z obilí; kterého bolševníka tím myslel, není jisté.²¹ V částech Anglie se listy sbíraly pro prasata a v Somersetu se pro ně „hojně sbíraly“.¹⁹²¹ V Aberdeenshiru dávala jedna stařenka svým kravám každý večer v sezóně košík a přičítala tomu zásluhu za mléko příštího rána.¹⁹

Táž viktoriánská flóra soudila, že mladé výhonky chutnají jako chřest, a litovala, že se rostlina, obecně považovaná za škodlivý plevel, nejí víc: „mohla by být skutečně užitečně využita, kdyby byl náš venkovský lid lépe poučen“.²¹ Sběrači planých rostlin dodnes jedí výhonky a semeno používají jako koření.⁵² V Rumunsku se rostlina prodává v doplňcích stravy na potenci, plodnost a hormonální rovnováhu; tři testované tinktury by dodaly až 13násobek denní dávky furanokumarinů, kterou autoři použili jako práh.⁴² Přehledová studie z roku 2023, financovaná z obnovovacího programu Evropské unie, navrhla domestikovat ji jako novou tržní plodinu.⁵²polévka chudých, tržní plodina budoucnosti

Na farmách je to smíšené požehnání. Mladé listy jsou výživné a snadno stravitelné, ale brzy zdřevnatí a při senoseči se rozpadají, a ve větším množství nemá rostlina žádnou hodnotu jako krmivo a vytlačuje lepší pícniny.²⁴ Herbicid vyvíjený pro travní porosty ji uvádí mezi hůře regulovatelnými miříkovitými.⁵³

Status

Bolševník obecný je ve Velké Británii veden jako málo dotčený a v Německu není ohrožený.²⁷² Není na seznamu invazních nepůvodních druhů Evropské unie ani v příloze 9 zákona Wildlife and Countryside Act, které oba jmenují bolševník velkolepý.⁴⁵⁴

Viz také

• Bolševník velkolepý
• Bolševník Sosnovského
• Bolševník perský
• Heracleum
• Okolík
• Furanokumarin

Footnotes

1. Natural History Museum, London. Linnaean Plant Name Typification Project: records for Heracleum. Retrieved 26 September 2026. ↩ ↩²

2. Bundesamt für Naturschutz. “Heracleum sphondylium L.”. FloraWeb. Retrieved 26 September 2026. ↩ ↩² ↩³ ↩⁴ ↩⁵ ↩⁶ ↩⁷

3. Castroviejo, S. (2003). “Heracleum L.”. In Nieto Feliner, G.; et al. (eds.). Flora iberica. 10: 365–368. Madrid: Real Jardín Botánico, CSIC. ↩ ↩² ↩³ ↩⁴ ↩⁵ ↩⁶ ↩⁷ ↩⁸ ↩⁹

4. Commission Implementing Regulation (EU) 2016/1141 of 13 July 2016 adopting a list of invasive alien species of Union concern, consolidated text of 2 August 2022. ↩ ↩²

5. Łuczaj, Ł.; Szymański, W. M. (2007). “Wild vascular plants gathered for consumption in the Polish countryside: a review”. Journal of Ethnobiology and Ethnomedicine. 3: 17. doi:10.1186/1746-4269-3-17. ↩ ↩² ↩³ ↩⁴ ↩⁵ ↩⁶

6. Brückner, A. (1927). Słownik etymologiczny języka polskiego. Kraków. p. 17, s.v. barszcz. ↩ ↩² ↩³

7. Vasmer, M. Etimologicheskii slovar’ russkogo yazyka [Etymological dictionary of the Russian language]. Trans. O. N. Trubachev. 1: 198, s.v. borshch. ↩ ↩² ↩³

8. Linnaeus, C. (1753). Species Plantarum. 1: 249. Stockholm: Laurentius Salvius. doi:10.5962/bhl.title.669. ↩

9. Liddell, H. G.; Scott, R.; Jones, H. S. (1940). A Greek–English Lexicon. Oxford: Clarendon Press. s.v. σφονδύλιον. ↩

10. Brummitt, R. K. (1968). “Heracleum L.”. In Tutin, T. G.; et al. (eds.). Flora Europaea. 2: 364–366. Cambridge University Press. Read in the Flora Europaea database, Royal Botanic Garden Edinburgh. ↩

11. Govaerts, R. (2026). The World Checklist of Vascular Plants. Royal Botanic Gardens, Kew. doi:10.15468/6h8ucr. Retrieved 26 September 2026. ↩ ↩² ↩³

12. Brummitt, R. K. (1971). “Relationship of Heracleum lanatum Michx. of North America to H. sphondylium L. of Europe”. Rhodora. 73: 578–584. ↩ ↩² ↩³

13. Stewart, F.; Grace, J. (1984). “An experimental study of hybridization between Heracleum mantegazzianum Somm. & Levier and H. sphondylium L. subsp. sphondylium (Umbelliferae)”. Watsonia. 15: 73–83. ↩ ↩² ↩³ ↩⁴ ↩⁵ ↩⁶ ↩⁷

14. Weimarck, G.; Stewart, F.; Grace, J. (1979). “Morphometric and chromatographic variation and male meiosis in the hybrid Heracleum mantegazzianum × H. sphondylium (Apiaceae) and its parents”. Hereditas. 91 (1): 117–127. doi:10.1111/j.1601-5223.1979.tb01651.x. ↩

15. Grace, J.; Nelson, M. (1981). “Insects and their pollen loads at a hybrid Heracleum site”. New Phytologist. 87 (2): 413–423. doi:10.1111/j.1469-8137.1981.tb03212.x. ↩

16. Stace, C. A.; Preston, C. D.; Pearman, D. A. “Heracleum sphondylium × mantegazzianum”. In: BSBI Online Plant Atlas 2020. Botanical Society of Britain and Ireland. ↩

17. Alm, T.; Hegre, H.; Solstad, H.; et al. (2023). “Tromsøpalme Heracleum persicum: vurdering av økologisk risiko”. Fremmedartslista 2023. Artsdatabanken. ↩

18. Turner, W. (1548). The Names of Herbes. Ed. J. Britten (1881). London: English Dialect Society. p. 76. ↩

19. Britten, J.; Holland, R. (1886). A Dictionary of English Plant-Names. London: Trübner, for the English Dialect Society. ↩ ↩² ↩³ ↩⁴ ↩⁵

20. Harper, D. “hogweed”. Online Etymology Dictionary. Retrieved 26 September 2026. ↩

21. Syme, J. T. B., ed. (1865). English Botany. 3rd ed. 4: 154–155, with the popular account by Mrs Lankester. London: Robert Hardwicke. ↩ ↩² ↩³ ↩⁴ ↩⁵ ↩⁶ ↩⁷

22. Kolosova, V.; Svanberg, I.; Kalle, R.; et al. (2017). “The bear in Eurasian plant names: motivations and models”. Journal of Ethnobiology and Ethnomedicine. 13: 14. doi:10.1186/s13002-016-0132-9. ↩

23. Łuczaj, Ł.; Köhler, P.; Pirożnikow, E.; Graniszewska, M.; Pieroni, A.; Gervasi, T. (2013). “Wild edible plants of Belarus: from Rostafiński’s questionnaire of 1883 to the present”. Journal of Ethnobiology and Ethnomedicine. 9: 21. doi:10.1186/1746-4269-9-21. ↩ ↩²

24. Arbeitsgemeinschaft zur Förderung des Futterbaues. “Bärenklau, Wiesen- (Heracleum sphondylium)”. eAGFF: Fachwissen im Futterbau. Retrieved 26 September 2026. ↩ ↩² ↩³ ↩⁴ ↩⁵

25. Zych, M. (2002). “Pollination biology of Heracleum sphondylium L. (Apiaceae): the advantages of being white and compact”. Acta Societatis Botanicorum Poloniae. 71 (2): 163–170. doi:10.5586/asbp.2002.019. ↩

26. Kleyer, M.; Bekker, R. M.; Knevel, I. C.; et al. (2008). “The LEDA Traitbase: a database of life-history traits of the Northwest European flora”. Journal of Ecology. 96 (6): 1266–1274. doi:10.1111/j.1365-2745.2008.01430.x. ↩ ↩² ↩³

27. Watson, M. F.; Mountford, J. O. “Heracleum sphondylium L.”. In: BSBI Online Plant Atlas 2020. Botanical Society of Britain and Ireland. Retrieved 26 September 2026. ↩ ↩² ↩³ ↩⁴ ↩⁵

28. Hill, M. O.; Preston, C. D.; Roy, D. B. (2004). PLANTATT: Attributes of British and Irish Plants. Huntingdon: Centre for Ecology & Hydrology. ↩

29. Jauzein, P.; Mansour, A. (1992). “Principaux facteurs de la germination de Heracleum sphondylium L.: importance de l’oxygène”. Agronomie. 12 (1): 85–96. doi:10.1051/agro:19920108. ↩ ↩²

30. Stokes, P. (1952). “A physiological study of embryo development in Heracleum sphondylium L. I. The effect of temperature on embryo development”. Annals of Botany. 16 (3): 441–447. doi:10.1093/oxfordjournals.aob.a083326. ↩

31. Roberts, H. A. (1979). “Periodicity of seedling emergence and seed survival in some Umbelliferae”. Journal of Applied Ecology. 16 (1): 195. doi:10.2307/2402738. ↩

32. Rodwell, J. S., ed. (1992). “Arrhenatherum elatius grassland”. British Plant Communities. 3: 32–42. Cambridge University Press. doi:10.1017/9780521391665.005. ↩

33. Čámská, K.; Skálová, H. (2012). “Effect of low-dose N application and early mowing on plant species composition of mesophilous meadow grassland (Arrhenatherion) in Central Europe”. Grass and Forage Science. 67 (3): 403–410. doi:10.1111/j.1365-2494.2012.00858.x. ↩

34. Zych, M. (2007). “On flower visitors and true pollinators: the case of protandrous Heracleum sphondylium L. (Apiaceae)”. Plant Systematics and Evolution. 263 (3–4): 159–179. doi:10.1007/s00606-006-0493-y. ↩

35. Zych, M. (2006). “Diurnal activity of the key pollinators of Heracleum sphondylium L. (Apiaceae)”. Acta Agrobotanica. 59 (1): 279–288. doi:10.5586/aa.2006.029. ↩

36. Lukas, K.; Dötterl, S.; Ayasse, M.; Burger, H. (2020). “Olfactory and visual floral signals of Hedera helix and Heracleum sphondylium involved in host finding by nectar-foraging social wasps”. Frontiers in Ecology and Evolution. 8: 571454. doi:10.3389/fevo.2020.571454. ↩

37. Rodwell, L. E.; Day, J. J.; Foster, C. W.; Holloway, G. J. (2018). “Daily survival and dispersal of adult Rhagonycha fulva (Coleoptera: Cantharidae) in a wooded agricultural landscape”. European Journal of Entomology. 115: 432–436. doi:10.14411/eje.2018.043. ↩

38. Bürki, C.; Nentwig, W. (1997). “Vergleichende Untersuchungen von herbivoren Insekten an Heracleum sphondylium und H. mantegazzianum in der Schweiz”. Entomologia Generalis. 22 (2): 147–155. doi:10.1127/entom.gen/22/1997/147. ↩

39. Harvey, J. A.; Gols, R.; Smith, B.; Ode, P. J. (2019). “Invasive moth facilitates use of a native food plant by other native and invasive arthropods”. Ecological Research. 34 (5): 659–666. doi:10.1111/1440-1703.12035. ↩

40. Bem, F.; Murant, A. F. (1979). “Transmission and differentiation of six viruses infecting hogweed (Heracleum sphondylium) in Scotland”. Annals of Applied Biology. 92 (2): 237–242. doi:10.1111/j.1744-7348.1979.tb03869.x. ↩

41. Weimarck, G.; Nilsson, E. (1980). “Phototoxicity in Heracleum sphondylium”. Planta Medica. 38 (2): 97–111. doi:10.1055/s-2008-1074844. ↩

42. Laczkó Zöld, E.; Kis, C.; Nagy-György, E.; Domokos, E.; Ferencz, E.; Szabó, Z.-I. (2025). “Fast determination of furocoumarins in food supplements containing Heracleum sphondylium L. using capillary electrophoresis”. Foods. 14 (13): 2348. doi:10.3390/foods14132348. ↩ ↩²

43. Shtratnikova, V. Yu.; Bogdanov, V. P.; Schelkunov, M. I.; et al. (2025). “Furanocoumarins in two European species of Heracleum: transcriptomic and metabolomic study”. BMC Plant Biology. 25: 1091. doi:10.1186/s12870-025-07042-3. ↩

44. Qadripur, S. A.; Gründer, K. (1975). “[Case contribution on a group affliction with photodermatitis bullosa striata pratensis (Oppenheim)]”. Der Hautarzt. 26 (9): 495–497. PMID 1184393. ↩

45. Ippen, H. (1984). “[Photodermatitis bullosa generalisata]”. Dermatosen in Beruf und Umwelt. 32 (4): 134–137. PMID 6383757. ↩

46. Ippen, H. (1990). “[Phytophotodermatitis caused by plant trimming (edger’s rash)]”. Dermatosen in Beruf und Umwelt. 38 (6): 190–192. PMID 2149100. ↩

47. Chen, Y.; Quinn, J. C.; Weston, L. A.; Loukopoulos, P. (2019). “The aetiology, prevalence and morbidity of outbreaks of photosensitisation in livestock: a review”. PLOS ONE. 14 (2): e0211625. doi:10.1371/journal.pone.0211625. ↩

48. Möslinger, W. (1876). “Ueber das ätherische Oel der Früchte von Heracleum sphondylium und einige neue Octylderivate”. Berichte der Deutschen Chemischen Gesellschaft. 9 (1): 998–1008. doi:10.1002/cber.187600901294. ↩

49. İşcan, G.; Demirci, F.; Kürkçüoğlu, M.; Kıvanç, M.; Başer, K. H. C. (2003). “The bioactive essential oil of Heracleum sphondylium L. subsp. ternatum (Velen.) Brummitt”. Zeitschrift für Naturforschung C. 58 (3–4): 195–200. doi:10.1515/znc-2003-3-410. ↩

50. Gerard, J. (1597). The Herball or Generall Historie of Plantes. London: John Norton. p. 856. ↩

51. Łuczaj, Ł. (2008). “Archival data on wild food plants used in Poland in 1948”. Journal of Ethnobiology and Ethnomedicine. 4: 4. doi:10.1186/1746-4269-4-4. ↩

52. Matarrese, E.; Renna, M. (2023). “Prospects of hogweed (Heracleum sphondylium L.) as a new horticultural crop for food and non-food uses: a review”. Horticulturae. 9 (2): 246. doi:10.3390/horticulturae9020246. ↩ ↩²

53. Schulz, T.; Kunz, A.; Bonin, J. (2020). “Control of Umbelliferae in grassland and pasture, a new herbicide containing Arylex™ active”. Julius-Kühn-Archiv. 464. doi:10.5073/jka.2020.464.022. ↩

54. Wildlife and Countryside Act 1981 (c. 69), s. 14 and Schedule 9. ↩