Bolševník perský

„Tromsøská palma“ přesměrovává sem. O filmové ceně viz § V kultuře. O invazních obřích bolševnících obecně viz Bolševník velkolepý.

Bolševník perský (Heracleum persicum) je vysoký vytrvalý bolševník původem z Íránu a sousedních částí Turecka a Iráku. V Íránu jsou jeho sušené plody kořením golpar. V Norsku, kam se dostal jako zahradní rostlina v devatenáctém století, je to tromsøská palma (norsky tromsøpalme): neoficiální symbol města Tromsø a nepůvodní druh velmi vysokého rizika, jehož dovoz, vypouštění do přírody a prodej jsou zakázány.¹²³ Na rozdíl od dalších dvou obřích bolševníků invazních v Evropě, kteří po jediném odkvetení odumírají, kvete rok co rok ze stejného kořene.⁴⁵

Obě země si rostliny cení opačně. V Íránu se golpar sbírá z volné přírody a prodává na bylinných trzích, a nadace Slow Food ho uvádí mezi potravinami ohroženými zánikem, s odkazem na ubývající divoké porosty.⁶⁷ V severním Norsku lemuje silnice, pobřeží a pustiny,² a celostátní posudek rizika z roku 2018 tam nenašel žádnou možnost, jak se ho zbavit v rámci současného meziledí.⁸ Plody dovážené z Íránu se v norských obchodech pro přistěhovalce prodávají jako koření, za cenu, která podle Artsdatabanken činí nepravděpodobným, že by je někdo sel.²drahý tam, kde je žádán, zdarma tam, kde není

Taxonomie

Jméno

Jméno Heracleum persicum se poprvé objevilo v roce 1832, v dodatku ke katalogu pařížské botanické zahrady, jako holý záznam, který jako původ rostliny uváděl Persii a nic dalšího o ní neříkal.⁹¹⁰ Platně bylo publikováno v roce 1841 F. E. L. Fischerem, C. A. Meyerem a J. L. E. Avé-Lallemantem, v soupisu semen, která Imperátorská botanická zahrada v Petrohradu nabízela jiným zahradám na výměnu.⁹¹¹ Jejich latinský popis vypráví o velmi okázalé rostlině vysoké asi jeden sáh, s řapíky barvy jater a velmi velkými, lepkavými, silně vonícími plody; semeno zaslal sběratel Szovits z provincie Ázerbájdžán v severní Persii.¹¹ Jméno se proto cituje jako H. persicum Desf. ex Fisch., C.A.Mey. & Avé-Lall.⁹nabídnuto ke vzájemné výměně, ne na prodej

Několik standardních děl, mezi nimi Manuál osvědčených postupů pro bolševník velkolepý, datuje druh do roku 1829, roku hlavní části pařížského katalogu.⁵¹² Jméno v něm ale není.¹⁰

Skandinávská rostlina

Více než století vystupovala rostlina severního Norska pod jinými jmény. Anglický návštěvník, který ji v roce 1836 vysel poblíž Hammerfestu, ji nazval Heracleum giganteum; jiní ji nazývali H. panaces; a skandinávské flóry dvacátého století používaly H. laciniatum, jméno, které právem patří jiné rostlině.¹³⁴¹⁴ V roce 1987 botanik D. O. Øvstedal jméno H. persicum pro tromsøskou rostlinu odmítl, protože neodpovídalo tureckým herbářovým položkám.⁴ Studie DNA invazních bolševníků Evropy z roku 2007 seskupila rostliny označené H. laciniatum s H. persicum,¹² a severská flóra z roku 2010 toto jméno přijala.⁴

Určení není zcela uzavřeno. Etnobotanik Torbjørn Alm ponechal otevřenou možnost neurčeného hybridu.⁴ Artsdatabanken, norské středisko pro informace o biodiverzitě, přiřazuje rostlinu k H. persicum s přiměřenou jistotou, ale poznamenává několik genů, které se v íránském materiálu nenacházejí.² Jméno navržené jen pro norskou rostlinu, H. tromsoensis, zůstává nepublikované.¹⁵

Golpar a další jména

Persky se rostlina nazývá golpar (گلپر) a v regionálních jazycích Íránu mimo jiné kolpar (gílácky), kūla(k) (mázandaránsky) a karso (lorsky).¹ Golpar není jediný druh. Encyclopaedia Iranica tímto jménem označuje nejméně pět aromatických bolševníků vlhkých hor Íránu, které se prodávají pod jedním jménem, protože jejich uživatelé přehlížejí znaky, podle nichž by se daly rozeznat.¹ Většina potravinářských a farmakologických studií považuje golpar za H. persicum.¹⁶⁴

Zaznamenáno bylo asi dvacet norských jmen. Většina je odvozena z latinského jména rodu, jako herakleum, rakleum, orakleum a høyrakel, nebo vypůjčena od jiných miříkovitých. Několik jich bylo vytvořeno přímo pro tuto rostlinu: stormtræ, „bouřkový strom“, pro odumřelé stonky, které přestojí zimní vichřice; tři hanlivá jména zahrnující krysy, „krysí semeno“, „krysí jed“ a „krysí tráva“; a tromsøpalme.⁴

Nejstarší písemný záznam slova tromsøpalme, jaký se Almovi podařilo najít, je v německém průvodci norskou flórou a faunou, sepsaném v roce 1944 pro okupační vojska, který uvádí, že vojáci rostlině říkali „Tromsö-Palme“. Alm to čte jako vojenský vtip: odpověď arktického působiště na palmy Středomoří a Afriky.⁴ Jméno se po válce v Norsku rozšířilo, stalo se oficiálním, když je v roce 1963 přijala standardní norská flóra, a od té doby vytlačilo většinu ostatních.⁴ Mezi další severské názvy patří švédské tromsöloka, dánské hårfrugtet bjørneklo, „chlupatoplodý bolševník“, finské persianjättiputki a severosámské romssaboska.^17181915

Popis

Bolševník perský je polykarpická vytrvalá rostlina: po odkvetení přežívá a znovu kvete ze stejného kořene, zatímco bolševník velkolepý a bolševník Sosnovského po jediném odkvetení odumírají.⁴⁵ Obvykle dorůstá asi 1,5–2,5 m, občas i přes 4 m.²²⁰ Jeden kořenový krček může vyhnat několik stonků, až pět, dutých a rovnoměrně narudlých u báze. Listy jsou zpeřené, se dvěma až čtyřmi páry širokých, tupě zubatých lístků, a mohou být dlouhé až 2 m. Okolíky jsou spíš klenuté než ploché, široké 30–50 cm.²¹¹⁷²² Celá rostlina voní po anýzu; olej jejích listů a stonků je ovládán anetholem, sloučeninou, která dává anýzu jeho chuť.⁵²³²⁴

Většinu semen nasazují vrcholové okolíky. Postranní okolíky se otevírají až poté, co vrcholové nasadily semena, a jejich samičí květy obvykle uvadnou, takže slouží jen jako dárci pylu, podobně jako nižší okolíky u bolševníku velkolepého.²⁵²¹ Odhady počtu semen nasazených jednou rostlinou se pohybují od 1 600–4 000 po 6 000–8 000, pod úrovní bolševníku velkolepého.²¹¹⁴²² Semena potřebují ke klíčení asi dva měsíce chladu,²⁵ a z jedné šarže sesbírané v severním Norsku vyklíčila jen 2 procenta.²¹ Zda se rostlina šíří i kořenovými výmladky, je sporné: několik severských zdrojů popisuje klonální růst tam, kde selže semeno, zatímco EPPO uvádí, že se vegetativně nerozmnožuje.²⁵²²²

Z krátkých letních dnů Persie se rostlina přesunula do nepřetržitého denního světla: její areál v Evropě sahá zhruba od 51° do 71° s. š.²⁵ V severním Norsku začíná růst, jakmile taje sníh, kolem konce března, a kvete od července do konce srpna.²¹ V 70. letech 19. století dozrávaly plody dokonce ve Vardø, na 70°22′ s. š., kde je průměrná červencová teplota pod 10 °C.⁴ Odumřelé stonky přestojí zimu a každý rok se objevují v místních novinách.⁴

Rostliny v Evropě nesou v průměru asi o 42 procent méně genetické diverzity než rostliny původního areálu a norské populace přišly asi o polovinu své. Přesto jsou norské populace v Evropě nejpočetnější a nejbujnější.²⁵

Golpar

Sušené plody, nahořklé a aromatické, jsou nejvíce užívanou částí. Íránská kuchyně počítá golpar jako „horké“ koření a sype ho na pokrmy pokládané za „studené“ a nadýmavé: boby, fazole, brambory a semena granátového jablka. Přidává se také do octa, do něhož se namáčejí listy salátu.¹ Něžné listy a řapíky se nakládají jako golpar torši,¹ a mleté semeno koření polévky, omelety a ryby.⁷ Olej z plodů, jehož výtěžnost u divokých íránských populací činí 1,6–4,9 procenta, se skládá převážně z esterů, především hexylbutyrátu a oktylacetátu.²⁶²⁷ Jejich poměry se u jednotlivých populací liší a íránští výzkumníci navrhli vybírat pro pěstování ty nejbohatší.¹⁶

Celé plody se pálí spolu se semeny routy jako kadidlo proti škůdcům. V minulosti se sypaly na rubáš a do rakve, když se tělo muselo nést na vzdálený hřbitov, pravděpodobně aby zamaskovaly zápach.¹ Lidová medicína golpar používá mimo jiné na trávení a bolest; u hlodavců olej a výtažky z plodu prokázaly analgetické a protizánětlivé účinky.¹²⁸

Golpar se sbírá převážně z volné přírody a jeho sezónní sběr a prodej přilepšují příjmům v horských vesnicích. Nadace Slow Food, která ho uvádí ve své Arše chuti, uvádí, že rostoucí poptávka, nadměrný sběr a změny ve využívání půdy v některých oblastech omezily divoké porosty.⁷

Mimo Írán se koření setkává s fytosanitárním právem. Američtí celníci často nacházejí golpar v zavazadlech cestujících z Íránu a zabavují ho jako semeno federálně nebezpečného plevele, vedeného pod bolševníkem velkolepým.²⁹³⁰ V dubnu 1989 objevil inspektor jeho velké množství na prodej v obchodech s potravinami v Los Angeles. Faktury ukázaly, že bylo dovezeno pod svým perským jménem; dovozce pomohl zboží stáhnout a zlikvidovat; a 35 procent semen se ukázalo klíčivých.²⁹ Seznam invazních druhů Evropské unie dává bolševníku perskému, jedinému mezi bolševníky, celní položku pro „přidružené zboží“: rostliny a části rostlin používané v parfumerii nebo farmacii.³¹na jedné hranici koření, na další plevel

Historie v Evropě

Příchod

Semenné soupisy Královské botanické zahrady v Kew zaznamenávají bolševník perský jako přijatý v roce 1819, což je nejstarší záznam druhu v Evropě.⁵²⁵

Dne 18. července 1836 přistál William Christy, anglický přírodovědec, který se plavil s jedním z ředitelů anglických měděných dolů v Altě, na poloostrově Fugleness naproti Hammerfestu přes záliv. Ve staré ohradě, která kdysi bývala pohřebištěm, kolem jediné dosud stojící hrobky, vysel několik zahradních rostlin, mimo jiné vlčí bob a sluncovky kalifornské, a „majestátní Heracleum giganteum“.¹³ Alm pokládá Christyho semeno, přivezené z Anglie v době, kdy se tam semeno bolševníku běžně inzerovalo, za pravděpodobný zdroj norské rostliny a připisuje mu i výsev na dalších místech západního Finnmarku, včetně hornické osady Kåfjord.⁴ Christyho publikovaný záznam popisuje jen výsev na Fugleness.¹³

Rostlina byla z Alty do Tromsø přenesena kolem roku 1850. V 60. letech 19. století byla oblíbenkyní malých pobřežních zahrad ve Finnmarku; v roce 1895 se o ní říkalo, že roste téměř jako plevel v Sør-Varangeru; a v roce 1901 s ní tromsøská flóra zacházela jako se zdomácnělou.⁴ Nejstarší herbářové položky pocházejí z roku 1897, z Trondheimu, a 1899, z Tromsø.²

Severští zahradníci ji vysazovali pro okrasu a jako ochranu před větrem. V bezlesých vesnicích vnějšího pobřeží sloužila jako větrolam, v Honningsvågu jako živý plot dlouhý 20–30 m, a v roce 1898 obklopovaly její řady velrybářskou stanici na Skorøyi. Na hřbitovech se vysazovala ještě koncem dvacátého století.⁴ Ve 30. letech byla v Tromsø zkoušena jako krmivo. Krávy ji ochotně žraly, ale jejich mléko podle ní chutnalo, a pokus byl opuštěn.⁴ Sovětský silážní program založený na bolševníku Sosnovského narazil později na stejnou námitku ve větším měřítku.³²

Trasy

                 I R A N
  (most likely Mazandaran, near Tehran)
          |                  |
          v                  v
       DENMARK            ENGLAND
    escaped 1888    Kew seed list 1819
                             |        :
                             v        :
                          FINLAND     : English seed
                       escaped 1871   : sown near
                             |        : Hammerfest,
                             |        : 1836
                             v        v
                            N O R W A Y
                      first specimens 1897-99
                                 |
                                 v
                              SWEDEN
                   in part from Norwegian plants
                    sown at Vilhelmina in 1946

|  genetic reconstruction (Rijal et al. 2015)
:  older account (Christy 1837; Alm 2013)

Genetické studie příběh revidovaly. Při srovnání 578 rostlin na 27 mikrosatelitových lokusech Dilli Rijal a kolegové zjistili dvě nezávislá zavlečení z Íránu, nejpravděpodobněji z Mázandaránu poblíž Teheránu: jedno do Dánska a jedno do Anglie. Finsko bylo osídleno z Anglie a Norsko z Finska, spíš než přímo z Anglie.²⁵ Jako spojnici mezi Finskem a Norskem uvádějí měděné závody v Kåfjordu v Altě, v anglickém vlastnictví a v roce 1835 největší sídliště Finnmarku, které v roce 1840 zaměstnávalo 651 dělníků, z nichž Finové tvořili největší skupinu.²⁵ Pozdější studie zjistila vícenásobná zavlečení z více zdrojových populací.³³kapitál z Anglie, práce z Finska, semeno z obou

Lidová tradice měla svá vlastní vysvětlení. Mnozí v severním Norsku věřili, že rostlina přišla z Ruska s pomorským obchodem, a v Loppě někteří říkali, že přišla z Německa; Alm nenašel žádný důkaz pro ruský původ.⁴ V pozdější práci zkoumal taková vyprávění o rostlinách „přivezených cizinci“ po celém Norsku a kladl otázku, zda jde o xenofobní příběhy.³⁴

Jinde v Evropě

Mimo Norsko je druh vzácnější. Ve Finsku, kde unikl z kultury do roku 1871, bylo v roce 2015 známo 71 lokalit. V Dánsku, kde byla první zplanělá rostlina nalezena v roce 1888, zabírá 2 z 1 300 čtverců celostátního atlasu.¹⁷¹⁸²⁵ Ve Švédsku, kde byl poprvé nalezen v roce 1935, mnohé porosty Norrlandu zřejmě pocházejí z norských rostlin vysetých ve Vilhelmině v roce 1946; tam se šíří jen málo, snad proto, že jeho pyl je často neplodný.¹⁷

Rostliny předběžně určené jako bolševník velkolepý ve dvou londýnských parcích, Kensingtonských zahradách a zahradách Buckinghamského paláce, se ukázaly geneticky blíž bolševníku perskému, stejně jako parkové rostliny v lotyšské Rize a Ērgļi, které mohou být hybridy.¹² V Británii není známa žádná zdomácnělá populace.²⁵

Ekologie

V Norsku roste bolševník perský podél silnic, na pustinách, starých loukách a pastvinách, opuštěné zemědělské půdě a pobřeží, kde může tvořit kilometry dlouhé pruhy za nánosy naplavených chaluh; stále víc proniká na lesní okraje a do březových a olšových lesů, kde kvete jen zřídka, ale v polostínu dokáže dlouho přetrvávat.²²⁰ Křídlaté plody putují větrem na krátké vzdálenosti a dál vodou nebo s ptáky. Porosty na ostrovech bez jiných rostlin naznačují, že plody dokážou plavat po moři kilometry a přesto po vyplavení zůstat klíčivé. Projíždějící doprava je roznáší podél silnic a přemísťovaná zemina přenáší jak semena, tak úlomky kořenů.²²⁰

Při srovnání 56 dvojic napadených a nenapadených ploch v severním Norsku měly napadené plochy nižší pokryvnost, diverzitu a biomasu původních druhů a v průměru téměř o dva původní druhy méně.³⁵ Pokusy pod jejím korunovým zástinem přisoudily úbytek hlavně stínu; chemické látky, které rostlina uvolňuje, hrály jen vedlejší roli.³⁶ Její semena obsahují furanokumariny, které potlačují klíčení jiných rostlin.³⁷

V Norsku se kříží s původním sibiřským bolševníkem, H. sphondylium subsp. sibiricum. Hybrid, poprvé nalezený v roce 1967 a známý jako polární palma (polarpalme), je plodný a bujný, sám je problematickou rostlinou a předává geny do původní rostliny.²²⁵¹⁷ Viz Bolševník obecný.

Zdraví

Šťáva je fototoxická. Studie v Tromsø na počátku 80. let, pod jménem H. laciniatum, izolovaly pět furanokumarinů, z nichž nejaktivnější byl bergapten. Listy a květy byly silně fototoxické a stonky téměř vůbec; kořeny starších rostlin byly silně fototoxické i po vykopání ze zmrzlé půdy v prosinci.³⁸³⁹ Fytofotodermatitida od této rostliny byla tehdy v létě v Tromsø běžná,⁴⁰ a dva dobrovolníci v pokusech si náhodou vypěstovali fotokontaktní alergii na tři z jejích sloučenin.⁴¹ V jejím původním areálu se u muže v jihovýchodním Turecku po sečení pole, v němž rostla, objevily puchýřnaté popáleniny.⁴²

Artsdatabanken ji v tomto ohledu považuje za méně nebezpečnou než několik jejích příbuzných a poznamenává, že si s ní severské děti hrají už léta bez nápadné újmy.² Alm zaznamenává jejich hry: foukačky vyřezané z dutých stonků, stříleny hráškem nebo jeřabinami, které kolem úst zanechávaly odřeniny; vodní stříkačky; meče; úkryty v porostech, kde vůně rostliny přebila vůni tabáku; a předstírané dalekohledy, které kolem očí zanechávaly bolestivé kruhy.⁴

Regulace a právo

Norsko zařadilo druh na svou černou listinu v roce 2007 a od roku 2012 ho klasifikuje jako velmi vysoké riziko. Od roku 2016 jsou jeho dovoz, vypouštění do přírody a prodej zakázány podle vyhlášky o nepůvodních organismech.⁴³²³ Evropská unie ho v roce 2016 přidala na svůj seznam invazních nepůvodních druhů, které se týkají Unie.³¹ Obec Tromsø ho řadí mezi nejproblematičtější nepůvodní rostliny: vlastníci si mohou ponechat rostliny, které mají, ale nesmějí je nechat šířit se, sázet nové ani vyměňovat semena.⁴⁴

Studie zveřejněná v roce 2017 zjistila, že obec rostlinu regulovala jen příležitostně, pro nedostatek personálu a peněz, v rámci běžného sečení mezí, parků a hřbitovů. Neměla žádné pravomoci nad soukromými pozemky a její úředníci nevěřili, že by rostlina mohla být z ostrova Tromsø vymýcena.¹⁴ Průzkum vlastníků pozemků na ostrově z roku 2012 zjistil, že 38 procent věří, že jejich rostliny pocházejí ze sousedních pozemků. Na otázku, co dělají s tím, co posekají, 44 procent odpovědělo, že to kompostují na místě, a 32 procent, že to nechávají ležet na zemi.¹⁴vždycky to přijde odvedle

Domácí prostředky zahrnovaly spásání ovcemi brzy na jaře, seřezávání kvetoucích stonků, kopání a především sůl z rybích provozoven, někdy převařenou; vyzkoušen byl i topný olej, benzín, petrolej, chlorid amonný a kyselé mléko.⁴ Sečení dvakrát nebo třikrát za sezónu v severním Norsku selhalo: porosty houstly a některé rostliny přesto vykvetly.²¹ Vykopávání rostlin pod bodem růstu, opakované každý rok na ostrovech u Tromsø, zabralo v prvním roce asi 70 hodin práce na hektar a ve čtvrtém 3 hodiny (viz Regulace § Podřezání kořene).¹⁷ Cystotvorná háďátka, která rostlinu napadají v Íránu, byla navržena pro biologickou kontrolu, ale nikdy nebyla vyzkoušena.²⁵²¹

Alm označil vymýcení v severním Norsku za nepředstavitelné, už jen kvůli nákladům.⁴ Celostátní posudek z roku 2018 nenašel žádnou možnost v rámci současného meziledí;⁸ posudek z roku 2023 považoval lokální vymýcení, například na malých ostrovech, za možné, ale nákladné a pracné.² V roce 2007 poskytlo Ředitelství pro správu přírody 50 000 korun ekologické organizaci na kampaň proti rostlině.⁴³snazší představit si konec meziledí

V kultuře

V Tromsø rostlinu zná úplně každý, i lidé, kteří jinak rostliny nevnímají, a buď je milována, nebo nenáviděna.⁴ Někteří obyvatelé ji považují za symbol města a zdroj místní identity.¹⁴ Městské aktivizační centrum pro seniory se jmenuje Heracleum; školní revue Tromsøpalmen se hraje od roku 1990; a Mezinárodní filmový festival v Tromsø uděluje ceny stejného jména.⁴ V roce 2025 získala festivalová Tromsøská palma za nejlepší krátký film v programu „Filmy ze Severu“ snímek In My Hand a Tromsøská palma za nejlepší celovečerní film byla udělena poprvé.⁴⁵

Pokusy o vymýcení vyvolaly dopisy do novin, které rostlinu nazývaly součástí duše a identity města. Byl navržen spolek jejích přátel a stejně tak nahrazení soba na městském znaku touto rostlinou. Někteří pisatelé popírají, že by šťáva působila jakoukoli újmu, s odkazem na generace hrajících si dětí, a jeden tvrdil, že rostlina je původní a přežila dobu ledovou v jeskyních na ostrově Tromsø.⁴ Když se v roce 2001 ženil korunní princ Haakon, byla jako dar města navržena živá rostlina, nebo sklenice s jejím rytím. Okolíky se objevují ve vzoru tromsøského lidového kroje.⁴¹⁴

Odumřelé stonky a okolíky jsou oblíbeným motivem zimních fotografií a motivem pro šperky a dekorace a ze stonků se vyrábějí flétny. Severonorské muzeum umění vlastní Log, sochu Stuarta Frosta zhotovenou zcela z prstenů vyříznutých z dutých stonků.⁴ Umělci Tromsøského uměleckého sdružení kdysi vyzvali veřejnost, aby ochutnala polévku uvařenou z rostliny.¹⁴

Alm na této rostlině dokládal, že moderní, městské společnosti dál vytvářejí rostlinnou lidovou tradici: její dobrá dvacítka jmen a všechna její užití a zvyky vznikly za méně než 180 let, většina z nich po roce 1900.⁴

Viz také

• Bolševník velkolepý
• Bolševník Sosnovského
• Heracleum
• Bolševník obecný
• Lag fáze