Čl. 0004 Rev. 1867
Semenná banka
Z Hogweed.org, encyklopedie ve společném vlastnictví
Tento článek pojednává o zásobě semen v půdě. O finančních institucích viz Banka. O zařízeních, která semena záměrně uchovávají, viz Trezor semen.
Půdní semenná banka je přirozená zásoba živých semen v půdě daného území. Semena, která neklíčí ihned, mohou přežít měsíce nebo roky, takže populace rostlin se neskládá jen z rostlin, které lze vidět, ale z mnohem většího počtu těch, které vidět nelze. Semenná banka nahrazuje rostliny, které odumřou nebo jsou odstraněny, a umožňuje populaci zotavit se z narušení.1
U invazní rostliny obvykle právě semenná banka, ne viditelný porost, určuje, jak dlouho musí regulace trvat. Bolševník velkolepý je jasným případem: jeho rostliny se snadno najdou a usmrtí, ale jeho semena, ležící neviditelně ve svrchní vrstvě půdy, dál produkují nové rostliny ještě roky poté, co zmizela poslední mateřská rostlina.2
Dynamika
Semenná banka má jeden vstup a několik výstupů. Vstupem je semenný déšť: semeno, které na území dopadne každý rok. Výstupy jsou klíčení, které mění semeno v rostliny; úhyn stářím, rozkladem a houbami; a predace živočichy. Tam, kde je vstup velký a výstupy pomalé, se zásoba z roku na rok hromadí.
V tomto smyslu funguje semenná banka jako rezervní armáda populace: ve kterémkoli okamžiku je většina jejích členů mimo dohled a čeká, až se v porostu uvolní místo. Odstranění rostlin, aniž by se sáhlo na zásobu, jen tato místa uvolní.
U bolševníku velkolepého
rok klíčivé semeno na m² 0 ████████████████████████████████████████ 3 760 1 ███▌ 331 2 █ 102 3 ▍ 45 4 ▎ 24 5 ▏ 13 6 7.1 7 3.8 8 2.0 9 1.1 10 0.60
Bolševník velkolepý vysemení v průměru asi 20 000 semen na rostlinu,3 která dopadnou většinou do několika metrů od mateřské rostliny. Téměř celá semenná banka — 95 procent — leží v horních 5 cm půdy. Pod zavedenými porosty bylo zjištěno, že hustota živých semen klesá z asi 3 760 na metr čtvereční na podzim, těsně po vysemenění, na 192 na metr čtvereční do následujícího léta, jak většina semen vyklíčila nebo odumřela.1
To, co zůstává, stále klesá. V semenech zahrabaných na deseti lokalitách po celé České republice bylo 8,8 procenta stále klíčivých po jednom roce, 2,7 procenta po dvou a 1,2 procenta po třech;4 po pěti letech 0,4 procenta a po sedmi 0,1 procenta.2 Zákon tendence klesající klíčivosti je dobře doložen; její úplné vyčerpání se pozoruje jen zřídka. Na poslední části záleží nejvíc. I 0,1 procenta z 20 000 semen jediné rostliny je asi dvacet semen, dost na to, aby invaze začala znovu.2
Mýtus o patnácti letech
Mnohé příručky uvádějí, že semeno bolševníku dokáže v půdě přežít patnáct let. Údaj se odvozuje od švédského konferenčního příspěvku z roku 1989, který pouze uvedl, že podle některých dat by klíčivost „mohla trvat až patnáct let“, aniž by uvedl, zda bylo semeno zahrabáno, nebo skladováno suché. Předáváno z jednoho přehledu do druhého, tvrzení ztvrdlo ve fakt; výzkumníci, kteří jeho původ vysledovali, ho nazvali městským mýtem.5 Suše skladované semeno ve skutečnosti ztrácí téměř veškerou klíčivost během asi tří let.4
Praktický závěr se tím ale nemění. Lokalita musí zůstat bez vysemeňujících se rostlin alespoň pět let po odstranění poslední rostliny a musí být sledována déle.62
Vyčerpání
Semennou banku lze vyčerpat, jen když se na několik let po sobě zastaví veškerý nový vstup, zatímco semenáčky, které se dál objevují, jsou zničeny dřív, než mohou vykvést. Jakékoli přerušení — jediná rostlina, které je dovoleno nasadit semeno — obnoví zásobu na úroveň o několik let dřívější, jak ukazuje graf. Programy se proto neposuzují podle počtu odstraněných rostlin, ale podle počtu let bez vysemenění.
Viz také
Footnotes
-
Krinke, L.; Moravcová, L.; Pyšek, P.; Jarošík, V.; Pergl, J.; Perglová, I. (2005). “Seed bank of an invasive alien, Heracleum mantegazzianum, and its seasonal dynamics”. Seed Science Research. 15 (3): 239–248. ↩ ↩2
-
Moravcová, L.; Pyšek, P.; Krinke, L.; Müllerová, J.; Perglová, I.; Pergl, J. (2018). “Long-term survival in soil of seed of the invasive herbaceous plant Heracleum mantegazzianum”. Preslia. 90 (3): 225–234. ↩ ↩2 ↩3 ↩4
-
Perglová, I.; Pergl, J.; Pyšek, P. (2006). “Flowering phenology and reproductive effort of the invasive alien plant Heracleum mantegazzianum”. Preslia. 78: 265–285. ↩
-
Moravcová, L.; Pyšek, P.; Pergl, J.; Perglová, I.; Jarošík, V. (2006). “Seasonal pattern of germination and seed longevity in the invasive species Heracleum mantegazzianum”. Preslia. 78: 287–301. ↩ ↩2
-
Moravcová, L.; Pyšek, P.; Krinke, L.; Pergl, J.; Perglová, I.; Thompson, K. (2007). “Seed germination, dispersal and seed bank in Heracleum mantegazzianum”. In Pyšek, P.; et al. (eds.). Ecology and Management of Giant Hogweed. Wallingford: CAB International. pp. 74–91. doi:10.1079/9781845932060.0074. ↩
-
Nielsen, C.; Ravn, H. P.; Nentwig, W.; Wade, M., eds. (2005). The Giant Hogweed Best Practice Manual: Guidelines for the management and control of an invasive weed in Europe. Hørsholm: Forest & Landscape Denmark. ISBN 87-7903-209-5. ↩
Tento článek je překladem anglického článku, revize 1867.