Hogweed.org Encyklopedie, kterou může plít každý

Čl. 0009 Rev. 1848 Nebezpečí: fototoxický

Furanokumarin

Z Hogweed.org, encyklopedie ve společném vlastnictví

Obsah
  1. Struktura
  2. V bolševníku
  3. Biosyntéza
  4. Fotochemie
  5. Medicína
  6. Ekologie a evoluce
  7. Viz také
  8. Reference

Tento článek pojednává o třídě rostlinných sloučenin. O popálenině, kterou způsobují, viz Fytofotodermatitida.

Furanokumariny, neboli furokumariny, jsou třída rostlinných sloučenin tvořená furanovým kruhem srostlým s kumarinem. Za tmy jsou neškodné. Na ultrafialovém světle se váží na DNA a v kůži, která se jich dotkla, je výsledkem popálenina, fytofotodermatitida. Jsou důvodem, proč je bolševník velkolepý nebezpečný.1

Furanokumariny vytvářejí především čtyři nepříbuzné čeledi rostlin: miříkovité (Apiaceae), routovité (Rutaceae), bobovité (Fabaceae) a fíkovníkovité (Moraceae).2 Přinejmenším některé z nich sloučeniny vynalezly nezávisle na ostatních. Rostliny je používají jako obranu proti hmyzu a houbám a hmyz odpověděl vlastními enzymy, ve spoluevolučních závodech ve zbrojení zkoumaných už půl století.3 Lidé je asi 4 000 let používají k léčbě kožních onemocnění slunečním světlem4 a nevědomky se s nimi setkávají v grapefruitové šťávě, kde narušují účinek více než 85 léčiv.5

Struktura

Obr. 1 C₁₁H₆O₃ · psoralen · lineární
Čtyři furanokumariny bolševníků, vykreslené znaky. Vyznačeny jsou dvě vazby, které na ultrafialovém světle reagují s DNA; zapněte UVA a uvidíte je. Psoralen a jeho methoxy deriváty jsou lineární a mohou se vázat na obě vlákna; angelicin je zalomený a váže se na jedno.

Furanokumarin má tři kruhy v ploché řadě: benzenový kruh, pyronový kruh (dohromady tvoří kumarin) a pětičlenný furanový kruh. O tvaru rozhoduje to, kde je furan připojen.3

  • U lineárních furanokumarinů je furan srostlý v polohách 6 a 7 kumarinu a molekula je rovná. Základní sloučeninou je psoralen; jeho nejznámější deriváty jsou bergapten (5-methoxypsoralen, 5-MOP) a xanthotoxin (8-methoxypsoralen, 8-MOP, methoxsalen).
  • U angulárních furanokumarinů je furan srostlý v polohách 7 a 8 a molekula je zalomená. Základní sloučeninou je angelicin; mezi jeho deriváty patří isobergapten, sphondin a pimpinellin.

Používají se dva číslovací systémy. V tradičním je bergapten 5-methoxypsoralen; v systematickém názvu srostlé kruhové soustavy je týž uhlík číslo 4. Ten zmatek je v literatuře běžný.63 Odhady, kolik přírodních furanokumarinů je známo, se pohybují od více než padesáti po přes dvě stě, podle toho, kdo počítá.72

Furanokumariny obřích bolševníků
SloučeninaTřídaVzorec
Psoralen
ficusin		lineárníC11H6O3
Bergapten
5-MOP, heraclin		lineárníC12H8O4
Xanthotoxin
8-MOP, methoxsalen		lineárníC12H8O4
Isopimpinellin
5,8-dimethoxypsoralen		lineárníC13H10O5
Imperatorin
ammidin		lineárníC16H14O4
Angelicin
isopsoralen		angulárníC11H6O3
Isobergapten
5-methoxyangelicin		angulárníC12H8O4
Sphondin
6-methoxyangelicin		angulárníC12H8O4
Pimpinellin
5,6-dimethoxyangelicin		angulárníC13H10O5

V bolševníku

Každý obří bolševník vytváří oba druhy. Už v roce 1976 zpráva o pěti lidech popálených bolševníkem velkolepým za jasného dne uvedla, že on i 28 dalších druhů Heracleum poskytují lineární furanokumariny;1 z celého rodu je od té doby zaznamenáno více než sto druhů, které je poskytují.8

Množství jsou velká. U bolševníku Sosnovského sesbíraného v červenci 2021 tvořily čtyři furanokumariny dohromady 3,5 až 14,4 mg v každém gramu čerstvé tkáně, podle orgánu a populace. Nejbohatší byly květy z Moskevské oblasti, se 7,5 mg xanthotoxinu na gram, a reprodukční orgány obecně obsahovaly víc než listy.8 V listech bolševníku velkolepého na Slovensku stoupl angelicin z asi 5,7 mg na gram sušiny v dubnu na 10–12 mg v červnu a červenci.9 Starší studie bolševníku velkolepého zjistila nejvíc v plodu, méně v listech a nejméně ve stonku.10 Horké počasí dávku zvyšuje: dva dny při 35 °C zvýšily obsah xanthotoxinu v listech bolševníku Sosnovského asi o 80 procent.11

Bolševníky porušují pravidlo této chemie. Angulární furanokumariny byly dlouho považovány za vedlejší sloučeniny, obvykle méně než desetinu celkového obsahu rostliny.3 U obou obřích bolševníků bývá angelicin často největší jednotlivou složkou: v listech bolševníku velkolepého a v plodových obalech bolševníku Sosnovského, kde je také hlavním prostředkem, jímž semeno potlačuje růst jiných rostlin.912

Sloučeniny nečekají, až budou uvolněny. U bolševníku Sosnovského se nacházejí v živých chlupech stonku a listu a jako krystaly na povrchu chlupů a jiných buněk, odkud je zachytí i ten nejlehčí dotek.13 U příbuzného H. persicum, zkoumaného pod jménem H. laciniatum, byly kořeny starších rostlin silně fototoxické i po vykopání ze zmrzlé půdy v prosinci.14

Malý původní H. sibiricum naproti tomu obsahuje jen stopy angelicinu: chybí mu funkční kopie genu pro první krok angulární větve.8

Biosyntéza

Obr. 2 Biosyntéza

Dvě větve z jednoho prekurzoru. To, kam je na umbeliferon připojena prenylová skupina, rozhoduje, zda rostlina vytváří lineární, nebo angulární sloučeniny.

Furanokumariny se budují z aminokyseliny fenylalaninu přes umbeliferon, jednoduchý kumarin.3 Rozhodujícím krokem je připojení pětiuhlíkaté prenylové skupiny k umbeliferonu, které provádějí prenyltransferázy plastidu. Připojena na uhlíku 6 vede k lineárním sloučeninám; na uhlíku 8 k angulárním.1516

Na lineární větvi se prenylovaný meziprodukt uzavírá do (+)-marmesinu, z něhož psoralensyntáza jediným krokem odštěpí postranní řetězec a uvolní ho jako aceton.17 Psoralen je pak hydroxylován a methylován na bergapten a xanthotoxin.18 Na angulární větvi angelicinsyntáza stejným typem reakce přemění (+)-kolumbianetin na angelicin.19 U bolševníku velkolepého byl tento krok sledován v živých listech.20 Enzymy, které vytvářejí angulární deriváty sphondin a pimpinellin, nebyly k roku 2019 izolovány.7

Za umbeliferonem potřebuje rostlina k výrobě psoralenu jen tři enzymy, což možná vysvětluje, proč se tato dráha vyvinula několikrát.2 Produkt je nebezpečný svému tvůrci: psoralen záhy v dráze deaktivuje jeden z vlastních enzymů rostliny. Routa a petržel, které furanokumariny vytvářejí, nesou verze tohoto enzymu, které se hůř deaktivují.21

Genom bolševníku Sosnovského, osekvenovaný v roce 2023, obsahuje 55 106 genů, oproti 25 000–35 000 typickým pro rostliny. Přebytek nepochází ze zdvojení celého genomu, ale z opakované duplikace jednotlivých genů.22 Genom nese kandidátní geny pro každý krok furanokumarinové dráhy, několik z nich ve dvou nebo třech kopiích.8

Fotochemie

Obr. 3 Zesíťování

Jak lineární furanokumarin zesíťuje DNA. Angulární se zastaví u druhého panelu.

Furanokumarin za tmy nedělá nic. Protože je plochý, vklouzne mezi navrstvené páry bází DNA. Když pohltí foton ultrafialového záření A, zareaguje přes svůj excitovaný tripletový stav se sousedním thyminem a vytvoří čtyřčlenný kruh mezi jednou ze svých dvojných vazeb a vazbou thyminu.23 Reakce je rychlá: u jednoho podrobně zkoumaného psoralenu proběhne během asi 50 mikrosekund.24

Lineární molekula, která se navázala svým furanovým koncem, může pohltit druhý foton a svým pyronovým koncem se navázat na thymin na protějším vlákně, čímž spojí obě vlákna šroubovice dohromady.2523 Taková meziřetězcová zesíťování blokují kopírování DNA. Upřednostňovaným místem je thymin následovaný adeninem, 5′-TpA, a úseky střídajících se A a T jsou horkými místy.2627

Angulární furanokumariny se navážou jednou a tím to skončí: jejich zalomený tvar neumožňuje druhou vazbu a tvoří jen monoadukty.28 Vlivný přehledový článek z roku 1983 tvrdil, že angulární sloučeniny se na DNA nemohou vázat vůbec.3 Fotochemické práce ukázaly, že se váží, byť jen jednou,28 a kožní testy ze stejných let potvrdily, že angelicin, sphondin a pimpinellin jsou fototoxické.29 Furanokumariny na světle také vytvářejí reaktivní kyslík, který poškozuje membrány; jak velkou měrou k popálenině přispívá, je sporné.3031

Rozhodující vlnové délky leží v ultrafialovém záření A. U furanokumarinů bolševníku vrcholí kožní reakce při 330–335 nm, v ultrafialovém záření A.32 Zranění se objeví o 24 až 72 hodin později, následováno ztmavnutím kůže.33 Ze sloučenin izolovaných z H. persicum byl nejvíc fototoxický bergapten.32

Medicína

Fotochemoterapie

Před více než 3 500 lety léčitelé v Egyptě a Indii ošetřovali plochy ztráty barvy kůže semeny Ammi majus a Psoralea corylifolia, užívanými ústy a následovanými slunečním světlem.3435 V roce 1948 A. M. El Mofty v Egyptě popsal léčbu vitiliga přečištěným xanthotoxinem a slunečním světlem.35 V roce 1974 skupina na Harvardu podávala pacientům se závažnou psoriázou methoxsalen ústy, následovaný dlouhovlnným ultrafialovým světlem; u 21 pacientů nemoc zcela vymizela. Metodu nazvali fotochemoterapie a stala se známou jako PUVA, psoralen plus UVA.36

PUVA byla použita u tisíců pacientů na psoriázu, kožní lymfom a více než šestnáct dalších kožních onemocnění a dala vzniknout mimotělní fotoferéze, při níž se krevní buňky ošetřují mimo tělo.434

Rakovina

Poškození, které čistí kůži, také způsobuje rakovinu. Methoxsalen s ultrafialovým zářením A klasifikuje Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny jako karcinogenní pro člověka (skupina 1); 5-methoxypsoralen je pravděpodobně karcinogenní (skupina 2A); angelicin s UVA, který netvoří žádná zesíťování, nelze klasifikovat (skupina 3).37 V americké kohortě 1 380 pacientů s psoriázou, poprvé léčených v letech 1975–76, se u čtvrtiny vyvinuly spinocelulární karcinomy kůže, celkem 2 973, a riziko prudce rostlo s počtem ošetření.38 Riziko melanomu rostlo asi patnáct let po první léčbě, zejména u pacientů, kteří podstoupili 250 a více ošetření.39

Grapefruit

Grapefruitový efekt byl objeven náhodou. V roce 1989 studie alkoholu a léku na krevní tlak felodipinu, v níž byl alkohol podáván v grapefruitové šťávě, zjistila v krvi mnohem víc felodipinu, než se čekalo.40 S grapefruitovou šťávou dosáhl felodipin v krvi 284 procent hladiny dosažené s vodou; pomerančová šťáva takový účinek neměla.41

Příčinou jsou dva furanokumariny grapefruitu, bergamottin a 6′,7′-dihydroxybergamottin. Ničí enzym CYP3A4 ve stěně střeva, který by jinak před vstřebáním rozložil část každé dávky.4243 Enzym není vypnut, ale zničen; střevo ho musí vytvořit znovu.44 Grapefruitová šťáva, z níž byly furanokumariny odstraněny, felodipin vůbec neovlivnila.45 O více než 85 lécích je známo nebo se očekává, že interagují s grapefruitem.5

Ekologie a evoluce

Obrana

Furanokumariny chrání rostliny, které je vytvářejí. V roce 1978 May Berenbaumová ukázala, že xanthotoxin je toxický pro housenku živící se mnoha druhy rostlin, a méně toxický bez ultrafialového světla, zatímco jeho prekurzor umbeliferon byl neškodný. Přeměnu jednoho ve druhé rostlinou nazvala biosyntetickým únikem.46 Sloučeniny vznikají i jako reakce na napadení houbou, jako fytoalexiny.47 Obrana má svou cenu: u pastináku setého stojí indukovaná chemická obrana rostlinu fotosyntézu a růst.48

Závody ve zbrojení

Specialisté ztrátu dohnali. Otakárek Papilio polyxenes, motýl vázaný na miříkovité, xanthotoxinem téměř netrpí, ale angelicin omezuje jeho růst a plodnost. Berenbaumová a Paul Feeny v roce 1981 navrhli, že angulární sloučeniny, vyskytující se jen u několika pokročilých skupin čeledi, byly dalším krokem, eskalací ve spoluevolučních závodech ve zbrojení.49 Otakárkův enzym pro rozklad furanokumarinů, CYP6B1, se zapíná xanthotoxinem v jeho potravě,50 a později se zjistilo, že rozkládá i angelicin.51

Housenka Depressaria pastinacella, která se živí jen pastinákem a bolševníky, udržuje své detoxikační enzymy i při nedostatku bílkovin, na úkor vlastního růstu.52 U pastináku setého je odolnost vůči této housence dědičná, ale genetická omezení limitují reakci rostliny a drží oba druhy v tom, co autoři nazvali evoluční patovou situací.53 Když se housenka v devatenáctém století dostala do Severní Ameriky, tamní pastináky, které vyrostly bez ní, zesílily.54 Housenka se živí i bolševníkem velkolepým; v Nizozemsku byly můry odchované na něm menší než ty odchované na původním bolševníku obecném.55

Několik vynálezů

Fíkovník vytváří furanokumariny pomocí enzymů nepříbuzných s enzymy miříkovitých. Jeho první specializovaný enzym se vyvinul z jiného předka a jeho marmesinsyntáza je nedávným vynálezem vlastní vývojové linie. Zdá se, že tato dráha byla nezávisle získána několikrát.256 V rámci miříkovitých se angulární sloučeniny zřejmě vyvinuly až po lineárních.16

Viz také

Footnotes

  1. Camm, E.; Buck, H. W. L.; Mitchell, J. C. (1976). “Phytophotodermatitis from Heracleum mantegazzianum”. Contact Dermatitis. 2 (2): 68–72. doi:10.1111/j.1600-0536.1976.tb02987.x. ↩ ↩2

  2. Munakata, R.; Kitajima, S.; Nuttens, A.; et al. (2020). “Convergent evolution of the UbiA prenyltransferase family underlies the independent acquisition of furanocoumarins in plants”. New Phytologist. 225 (5): 2166–2182. doi:10.1111/nph.16277. ↩ ↩2 ↩3 ↩4

  3. Berenbaum, M. (1983). “Coumarins and caterpillars: a case for coevolution”. Evolution. 37 (1): 163–179. doi:10.1111/j.1558-5646.1983.tb05524.x. ↩ ↩2 ↩3 ↩4 ↩5 ↩6

  4. Pathak, M. A.; Fitzpatrick, T. B. (1992). “The evolution of photochemotherapy with psoralens and UVA (PUVA): 2000 BC to 1992 AD”. Journal of Photochemistry and Photobiology B. 14 (1–2): 3–22. doi:10.1016/1011-1344(92)85080-E. ↩ ↩2

  5. Bailey, D. G.; Dresser, G.; Arnold, J. M. O. (2013). “Grapefruit–medication interactions: forbidden fruit or avoidable consequences?”. CMAJ. 185 (4): 309–316. doi:10.1503/cmaj.120951. ↩ ↩2

  6. PubChem. Compound records for psoralen (CID 6199), bergapten (CID 2355) and xanthotoxin (CID 4114). National Center for Biotechnology Information. Retrieved 26 September 2026. ↩

  7. Bruni, R.; Barreca, D.; Protti, M.; et al. (2019). “Botanical sources, chemistry, analysis, and biological activity of furanocoumarins of pharmaceutical interest”. Molecules. 24 (11): 2163. doi:10.3390/molecules24112163. ↩ ↩2

  8. Shtratnikova, V. Yu.; Bogdanov, V. P.; Schelkunov, M. I.; et al. (2025). “Furanocoumarins in two European species of Heracleum: transcriptomic and metabolomic study”. BMC Plant Biology. 25: 1091. doi:10.1186/s12870-025-07042-3. ↩ ↩2 ↩3 ↩4

  9. Gruľová, D.; Baranová, B.; Eliašová, A.; et al. (2024). “Does the invasive Heracleum mantegazzianum influence other species by allelopathy?”. Plants. 13 (10): 1333. doi:10.3390/plants13101333. ↩ ↩2

  10. Pira, E.; Romano, C.; Sulotto, F.; Pavan, I.; Monaco, E. (1989). “Heracleum mantegazzianum growth phases and furocoumarin content”. Contact Dermatitis. 21 (5): 300–303. doi:10.1111/j.1600-0536.1989.tb04747.x. ↩

  11. Rysiak, A.; Dresler, S.; Hanaka, A.; et al. (2021). “High temperature alters secondary metabolites and photosynthetic efficiency in Heracleum sosnowskyi”. International Journal of Molecular Sciences. 22 (9): 4756. doi:10.3390/ijms22094756. ↩

  12. Mishyna, M.; Laman, N.; Prokhorov, V.; Fujii, Y. (2015). “Angelicin as the principal allelochemical in Heracleum sosnowskyi fruit”. Natural Product Communications. 10 (5): 767–770. doi:10.1177/1934578X1501000517. ↩

  13. Weryszko-Chmielewska, E.; Chwil, M. (2017). “Localisation of furanocoumarins in the tissues and on the surface of shoots of Heracleum sosnowskyi”. Botany. 95 (11): 1057–1070. doi:10.1139/cjb-2017-0043. ↩

  14. Kavli, G.; Volden, G.; Midelfart, K.; Krokan, H.; Prytz, J. O.; Haugsbø, S. (1983). “In vivo and in vitro phototoxicity of different parts of Heracleum laciniatum”. Contact Dermatitis. 9 (4): 269–273. doi:10.1111/j.1600-0536.1983.tb04388.x. ↩

  15. Karamat, F.; Olry, A.; Munakata, R.; et al. (2014). “A coumarin-specific prenyltransferase catalyzes the crucial biosynthetic reaction for furanocoumarin formation in parsley”. The Plant Journal. 77 (4): 627–638. doi:10.1111/tpj.12409. ↩

  16. Munakata, R.; Olry, A.; Karamat, F.; et al. (2016). “Molecular evolution of parsnip (Pastinaca sativa) membrane-bound prenyltransferases for linear and/or angular furanocoumarin biosynthesis”. New Phytologist. 211 (1): 332–344. doi:10.1111/nph.13899. ↩ ↩2

  17. Larbat, R.; Kellner, S.; Specker, S.; et al. (2007). “Molecular cloning and functional characterization of psoralen synthase, the first committed monooxygenase of furanocoumarin biosynthesis”. Journal of Biological Chemistry. 282 (1): 542–554. doi:10.1074/jbc.M604762200. ↩

  18. Krieger, C.; Roselli, S.; Kellner-Thielmann, S.; et al. (2018). “The CYP71AZ P450 subfamily: a driving factor for the diversification of coumarin biosynthesis in apiaceous plants”. Frontiers in Plant Science. 9: 820. doi:10.3389/fpls.2018.00820. ↩

  19. Larbat, R.; Hehn, A.; Hans, J.; et al. (2009). “Isolation and functional characterization of CYP71AJ4 encoding for the first P450 monooxygenase of angular furanocoumarin biosynthesis”. Journal of Biological Chemistry. 284 (8): 4776–4785. doi:10.1074/jbc.M807351200. ↩

  20. Stanjek, V.; Boland, W. (1998). “Biosynthesis of angular furanocoumarins: mechanism and stereochemistry of the oxidative dealkylation of columbianetin to angelicin in Heracleum mantegazzianum (Apiaceae)”. Helvetica Chimica Acta. 81 (9): 1596–1607. doi:10.1002/(SICI)1522-2675(19980909)81:9<1596::AID-HLCA1596>3.0.CO;2-F. ↩

  21. Gravot, A.; Larbat, R.; Hehn, A.; et al. (2004). “Cinnamic acid 4-hydroxylase mechanism-based inactivation by psoralen derivatives: cloning and characterization of a C4H from a psoralen producing plant, Ruta graveolens, exhibiting low sensitivity to psoralen inactivation”. Archives of Biochemistry and Biophysics. 422 (1): 71–80. doi:10.1016/j.abb.2003.12.013. ↩

  22. Schelkunov, M. I.; Shtratnikova, V. Yu.; Klepikova, A. V.; et al. (2024). “The genome of the toxic invasive species Heracleum sosnowskyi carries an increased number of genes despite absence of recent whole-genome duplications”. The Plant Journal. 117 (2): 449–463. doi:10.1111/tpj.16500. ↩

  23. Diekmann, J.; Theves, I.; Thom, K. A.; Gilch, P. (2020). “Tracing the photoaddition of pharmaceutical psoralens to DNA”. Molecules. 25 (22): 5242. doi:10.3390/molecules25225242. ↩ ↩2

  24. Diekmann, J.; Gontcharov, J.; Fröbel, S.; et al. (2019). “The photoaddition of a psoralen to DNA proceeds via the triplet state”. Journal of the American Chemical Society. 141 (34): 13643–13653. doi:10.1021/jacs.9b06521. ↩

  25. Dall’Acqua, F.; Marciani, S.; Ciavatta, L.; Rodighiero, G. (1971). “Formation of inter-strand cross-linkings in the photoreactions between furocoumarins and DNA”. Zeitschrift für Naturforschung B. 26 (6): 561–569. doi:10.1515/znb-1971-0613. ↩

  26. Sage, E.; Moustacchi, E. (1987). “Sequence context effects on 8-methoxypsoralen photobinding to defined DNA fragments”. Biochemistry. 26 (12): 3307–3314. doi:10.1021/bi00386a010. ↩

  27. Boyer, V.; Moustacchi, E.; Sage, E. (1988). “Sequence specificity in photoreaction of various psoralen derivatives with DNA: role in biological activity”. Biochemistry. 27 (8): 3011–3018. doi:10.1021/bi00408a052. ↩

  28. Dall’Acqua, F.; Vedaldi, D.; Caffieri, S.; et al. (1984). “Chemical basis of the photosensitizing activity of angelicins”. National Cancer Institute Monographs. 66: 55–60. PMID 6531039. ↩ ↩2

  29. Kavli, G.; Midelfart, K.; Raa, J.; Volden, G. (1983). “Phototoxicity from furocoumarins (psoralens) of Heracleum laciniatum in a patient with vitiligo: action spectrum studies on bergapten, pimpinellin, angelicin and sphondin”. Contact Dermatitis. 9 (5): 364–366. doi:10.1111/j.1600-0536.1983.tb04429.x. ↩

  30. Pathak, M. A.; Joshi, P. C. (1984). “Production of active oxygen species (¹O₂ and O₂•⁻) by psoralens and ultraviolet radiation (320–400 nm)”. Biochimica et Biophysica Acta. 798 (1): 115–126. doi:10.1016/0304-4165(84)90018-7. ↩

  31. Sage, E.; Le Doan, T.; Boyer, V.; et al. (1989). “Oxidative DNA damage photo-induced by 3-carbethoxypsoralen and other furocoumarins”. Journal of Molecular Biology. 209 (2): 297–314. doi:10.1016/0022-2836(89)90278-7. ↩

  32. Kavli, G.; Raa, J.; Johnson, B. E.; Volden, G.; Haugsbø, S. (1983). “Furocoumarins of Heracleum laciniatum: isolation, phototoxicity, absorption and action spectra studies”. Contact Dermatitis. 9 (4): 257–262. doi:10.1111/j.1600-0536.1983.tb04386.x. ↩ ↩2

  33. Kavli, G.; Volden, G. (1984). “Phytophotodermatitis”. Photodermatology. 1 (2): 65–75. PMID 6397734. ↩

  34. Hönigsmann, H. (2013). “History of phototherapy in dermatology”. Photochemical & Photobiological Sciences. 12 (1): 16–21. doi:10.1039/c2pp25120e. ↩ ↩2

  35. Hamblin, M. R.; Abrahamse, H. (2020). “Oxygen-independent antimicrobial photoinactivation: type III photochemical mechanism?”. Antibiotics. 9 (2): 53. doi:10.3390/antibiotics9020053. ↩ ↩2

  36. Parrish, J. A.; Fitzpatrick, T. B.; Tanenbaum, L.; Pathak, M. A. (1974). “Photochemotherapy of psoriasis with oral methoxsalen and longwave ultraviolet light”. New England Journal of Medicine. 291 (23): 1207–1211. doi:10.1056/NEJM197412052912301. ↩

  37. International Agency for Research on Cancer. “Agents classified by the IARC Monographs”. Retrieved 26 September 2026. ↩

  38. Stern, R. S.; PUVA Follow-Up Study (2012). “The risk of squamous cell and basal cell cancer associated with psoralen and ultraviolet A therapy: a 30-year prospective study”. Journal of the American Academy of Dermatology. 66 (4): 553–562. doi:10.1016/j.jaad.2011.04.004. ↩

  39. Stern, R. S.; Nichols, K. T.; Väkevä, L. H. (1997). “Malignant melanoma in patients treated for psoriasis with methoxsalen (psoralen) and ultraviolet A radiation (PUVA)”. New England Journal of Medicine. 336 (15): 1041–1045. doi:10.1056/NEJM199704103361501. ↩

  40. Bailey, D. G.; Spence, J. D.; Edgar, B.; Bayliff, C. D.; Arnold, J. M. (1989). “Ethanol enhances the hemodynamic effects of felodipine”. Clinical and Investigative Medicine. 12 (6): 357–362. PMID 2612087. ↩

  41. Bailey, D. G.; Spence, J. D.; Munoz, C.; Arnold, J. M. O. (1991). “Interaction of citrus juices with felodipine and nifedipine”. The Lancet. 337 (8736): 268–269. doi:10.1016/0140-6736(91)90872-M. ↩

  42. He, K.; Iyer, K. R.; Hayes, R. N.; et al. (1998). “Inactivation of cytochrome P450 3A4 by bergamottin, a component of grapefruit juice”. Chemical Research in Toxicology. 11 (4): 252–259. doi:10.1021/tx970192k. ↩

  43. Schmiedlin-Ren, P.; Edwards, D. J.; Fitzsimmons, M. E.; et al. (1997). “Mechanisms of enhanced oral availability of CYP3A4 substrates by grapefruit constituents”. Drug Metabolism and Disposition. 25 (11): 1228–1233. PMID 9351897. ↩

  44. Lown, K. S.; Bailey, D. G.; Fontana, R. J.; et al. (1997). “Grapefruit juice increases felodipine oral availability in humans by decreasing intestinal CYP3A protein expression”. Journal of Clinical Investigation. 99 (10): 2545–2553. doi:10.1172/JCI119439. ↩

  45. Paine, M. F.; Widmer, W. W.; Hart, H. L.; et al. (2006). “A furanocoumarin-free grapefruit juice establishes furanocoumarins as the mediators of the grapefruit juice–felodipine interaction”. American Journal of Clinical Nutrition. 83 (5): 1097–1105. doi:10.1093/ajcn/83.5.1097. ↩

  46. Berenbaum, M. (1978). “Toxicity of a furanocoumarin to armyworms: a case of biosynthetic escape from insect herbivores”. Science. 201 (4355): 532–534. doi:10.1126/science.201.4355.532. ↩

  47. Tietjen, K. G.; Hunkler, D.; Matern, U. (1983). “Differential response of cultured parsley cells to elicitors from two non-pathogenic strains of fungi. 1. Identification of induced products as coumarin derivatives”. European Journal of Biochemistry. 131 (2): 401–407. doi:10.1111/j.1432-1033.1983.tb07277.x. ↩

  48. Zangerl, A. R.; Arntz, A. M.; Berenbaum, M. R. (1997). “Physiological price of an induced chemical defense: photosynthesis, respiration, biosynthesis, and growth”. Oecologia. 109 (3): 433–441. doi:10.1007/s004420050103. ↩

  49. Berenbaum, M.; Feeny, P. (1981). “Toxicity of angular furanocoumarins to swallowtail butterflies: escalation in a coevolutionary arms race?”. Science. 212 (4497): 927–929. doi:10.1126/science.212.4497.927. ↩

  50. Cohen, M. B.; Schuler, M. A.; Berenbaum, M. R. (1992). “A host-inducible cytochrome P-450 from a host-specific caterpillar: molecular cloning and evolution”. Proceedings of the National Academy of Sciences. 89 (22): 10920–10924. doi:10.1073/pnas.89.22.10920. ↩

  51. Wen, Z.; Pan, L.; Berenbaum, M. R.; Schuler, M. A. (2003). “Metabolism of linear and angular furanocoumarins by Papilio polyxenes CYP6B1 co-expressed with NADPH cytochrome P450 reductase”. Insect Biochemistry and Molecular Biology. 33 (9): 937–947. doi:10.1016/S0965-1748(03)00100-0. ↩

  52. Berenbaum, M. R.; Zangerl, A. R. (1994). “Costs of inducible defense: protein limitation, growth, and detoxification in parsnip webworms”. Ecology. 75 (8): 2311–2317. doi:10.2307/1940886. ↩

  53. Berenbaum, M. R.; Zangerl, A. R.; Nitao, J. K. (1986). “Constraints on chemical coevolution: wild parsnips and the parsnip webworm”. Evolution. 40 (6): 1215–1228. doi:10.1111/j.1558-5646.1986.tb05746.x. ↩

  54. Zangerl, A. R.; Berenbaum, M. R. (2005). “Increase in toxicity of an invasive weed after reassociation with its coevolved herbivore”. Proceedings of the National Academy of Sciences. 102 (43): 15529–15532. doi:10.1073/pnas.0507805102. ↩

  55. Harvey, J. A.; Ode, P. J.; Gols, R. (2020). “Population- and species-based variation of webworm–parasitoid interactions in hogweeds (Heracleum spp.) in the Netherlands”. Environmental Entomology. 49 (4): 924–930. doi:10.1093/ee/nvaa052. ↩

  56. Villard, C.; Munakata, R.; Kitajima, S.; et al. (2021). “A new P450 involved in the furanocoumarin pathway underlies a recent case of convergent evolution”. New Phytologist. 231 (5): 1923–1939. doi:10.1111/nph.17458. ↩

Tento článek je překladem anglického článku, revize 1848.

Kategorie

Zobrazit zdroj pro Furanokumarin

Úpravy jsou pozastaveny během sezóny semenění. Můžete si prohlédnout a zkopírovat zdroj této stránky.

V jiných jazycích

Hogweed.org je ve společném vlastnictví v 17 jazycích. Každé vydání vychází z anglického.

English Furanocoumarin
Deutsch Furocumarine
Français Furocoumarine
Español Furanocumarina
Italiano Furanocumarina
Português Furanocumarina
Polski Furanokumaryna
Nederlands Furanocoumarine
Română Furanocumarine
Ελληνικά Φουρανοκουμαρίνη
Čeština Furanokumarin
Svenska Furanokumarin
Magyar Furanokumarin
Dansk Furanocumarin
Suomi Furanokumariini
Norsk bokmål Furanokumarin
Русский Фурокумарины